Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Optimista, idealista, altruista, individualista
Osobnostní typ: INFP
Enneagram Tritype: 485
===================================
Moderní aristokrat, mystik, ezoterik, budoucí filmový režisér a cestovatel mezi světy.
Oblíbené literární žánry
Moje srdcovky
Moje aktivity
Bílou nemoc si s radostí vždycky přečtu znovu, protože je v ní tolik myšlenek, které dnešní doba zoufale potřebuje. Dr. Galén je přesně můj typ člověka. Je to jedinec, jenž chce pomáhat lidem, bojuje za mír, ale odmítá titul hrdiny. Ke všemu kniha předpovídá i slavnou koronavirovou pandemii, jelikož Čapek píše, že se v Číně skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba. Dříve to byly chřipky, ať už španělská, ptačí nebo prasečí, dneska bojujeme s něčím jiným. A pokud se situace nezmění, přijde z Číny nemoc další.
Válka s Mloky je jednou z těch knih, kterou budete chtít přečíst ještě téhož dne, co začnete s první stránkou. Možná je to oním specifickým stylem vyprávění, kdy se střídají klasické kapitoly s novinovými výstřižky či odbornými články, případně onou tradiční Čapkovskou nadčasovostí, která varuje před hamižností lidí, případně i rasismem. Mloci se z otroků vypracují na vlastní pány (nebo ne?) a svět začne patřit jim. Závěrečná kapitola je pak specifickou třešničkou na dortu, která mnohé myšlenky vyhání do jiných výšin.
Krakatit je dalším skvělým dílem z pera Karla Čapka, ale tentokrát mu plný počet dát nemohu. Děj jako takový je napínavý, zajímavý a nadčasový a kniha navíc obsahuje skvěle napsanou milostnou zápletku. Naneštěstí se kniha chvílemi táhne a mohla by být dle mého názoru o takových 50-100 stran kratší, protože se často přešlapuje na místě, jelikož Prokop nejdříve stoná na jednom místě, poté na jiném a nakonec je na dlouhou dobu "hostem". Zápletka s Tomešem navíc na více než polovinu knihy zmizí, dokud se zničehonic zase neobjeví k závěru.
Čapek se jakožto autor pouštěl na svou dobu do vcelku neobvyklých témat a tak samozřejmě muselo přijít i na otázku nesmrtelnosti. Zatímco mnozí v ní vidí budoucnost lidstva, Čapek nás před ní varuje, jelikož podle něj začne člověka za tu dobu všechno nudit. Zdali je to pravda, je otázka, nad kterou bychom se měli všichni zamyslet. Čapek tedy opět přinesl nadčasové dílo, které se nad touto otázkou pozastavuje jinak, než byste možná čekali.
Před Westworldem, Blade Runnerem, Terminátorem i celým Asimovem byl Čapek a ten vymyslel slovo "robot", které nakonec změnilo celý svět. Už právě toto první dílo, stejně jako mnozí navazující autoři, varuje před technologiemi a stroji, které se pokusí člověka zotročit, zničit a nahradit. A mohou mít roboti duši? To je další otázka, kterou si dílo pokládá a dosud se s ní ve fantastice dále pracuje. Nádhera.
Kafkův proces se dá vykládat mnoha způsoby, ať už je to kritika nesmyslné byrokracie plné úředníků, polemika nad smyslem života nebo těžký sen či myšlenkový limbus, ve kterém je člověk uvězněn. Už jen ony kanceláře ukryté za dveřmi malířova pokoje nebo navzájem se vylučující argumenty tomu zcela odpovídají. Proces je absurdní jako život sám a nedivím se, že je kniha tolik ceněná. Psychika a nátlak společnosti je tu opravdu skvěle zachycen a je škoda, že dílo Kafka nebyl schopen zcela dokončit.
Příběh nemehla a blbce Švejka patří k tomu nejklasičtějšímu, co česká literatura nabízí. Skrze satiru Hašek kritizuje válku a společnost obecně, kdy je na samém vrcholu samozřejmě první díl. Pokud bych to měl hodnotit po částech, dal bych prvnímu a půlce druhého dílu vyšší hodnocení, později je to již jen jedno a totéž, akorát v jiných kulisách a s jinými postavami. V přítomnosti Švejka vám musí být nadporučíka Lukáše občas i líto. Chvílemi mi to dokonce připomínalo vztah Sépiáka se žlutým Spongebobem (taktéž skvělá satira na společnost). Ve výsledku je dílo jinak jedna velká sbírka lhářů, podvodníků a toho nejhoršího, co lidské plémě nabízí. No a Švejk prochází životem a setkává se s nimi všemi.
Petr a Lucie je dalším z tragických příběhu dvou mladých zamilovaných lidí. Zatímco Romeo a Julie museli trpět ve středověké Itálii, Petr a Lucie trpí za první světové války. Konec by na mne možná až moc rychlý, ale vzhledem k Rollandovým pacifistickým sklonům se nedalo čekat, že by onen tragický konec nějak více rozepisoval.
Kdo by čekal, že se původní Drákula bude číst tak dobře. Výpravnost by mu mohly závidět i mnohé akční blockbustery, které denně plive Hollywood, ale přitom Drákulovi nesahají ani po kotníky. Počátek Renfieldova případu mi přišel obzvláště humorný a musel jsem si jej přečíst třikrát. Pousmál jsem se i u poznámek o Slovácích. Byť je kniha dobře napsaná, musím jí vytknout, že hrdinové mnohdy všechno vyřeší strašně jednoduše, protože mají všechno po ruce, všechno umí a všechno ví. A to kolikrát ty jejich znalosti člověk ani nečeká viz. kompletní znalost jízdního řádu vlaku, kterou má nejmenovaná osoba v hlavě.
Odysseu by si měl přečíst každý, zvlášť pokud se jako já chystáme na Joyceova Odyssea. Na jednu stranu jsou Odysseovy příběhy velmi poutavé, ale pak tu máte první a třetí část, které až dle mého názoru zas tak moc zajímavé nejsou. Možná kdyby se to četlo snáze, tak bych to docenil víc.
