Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Optimista, idealista, altruista, individualista
Osobnostní typ: INFP
Enneagram Tritype: 485
===================================
Moderní aristokrat, mystik, ezoterik, budoucí filmový režisér a cestovatel mezi světy.
Oblíbené literární žánry
Moje srdcovky
Moje aktivity
Bouři můžeme označit za Shakespearovo definitivní dílo, protože sumarizuje víceméně všechna témata, která se objevují po čas celé jeho tvorby. Máme tu rodinné drama, lásku, pomstu i odpuštění a v jisté formě dojde i na tradiční hru ve hře, kterou tentokrát představuje Prosperova magie. Právě kouzelnost tohoto příběhu mne opravdu zaujala a rozhodně si drama v budoucnu přečtu znovu.
Po kvalitním Vladaři je pro mne Machiavelliho Mandragora zklamáním, protože to není nic jiného než příběh o nadrženém muži, který podvodem přesvědčí jiného muže, aby se mohl vyspat s jeho ženou. Mikul samozřejmě všemu věří a skočí Kalimachovi na lep a ve výsledku dodá vlastní manželce akorát milence. Ubohost.
Médeia nám krásně ukazuje, že i velcí antičtí hrdinové jsou vlastně hodně nedokonalí. Iásón si místo své lásky, se kterou měl již děti, našel jinou manželku a to se mu nakonec vrátilo. Médeia je příběh o žárlivosti a pomstě z ní plynoucí, kdy se nám Eurípidés snaží říct, že se má "bojovat ohněm proti ohni". S jistotou ale lze říct, že to Médeia trošičku přehnala a nechala za sebou hned několik mrtvých.
Dva generační příběhy o problémech v rámci dvou rodin, které nabízí několik prokreslených postav. Obě dramata navíc do hlavních rolí staví ženy, které čelí hlavám rodů. Co se Antigony týče, byť je Kreon vykreslen jako záporák, musí vám jej být v závěru líto, protože mu zemřeli všichni milovaní a on s tím musí žít. V Élektře naopak s postavou matky soucitit moc nejde, jelikož svou rodinu zradila hned na několika frontách.
Král Oidipus byl v minulých časech považován za dokonalou tragédii a mě je hned jasné proč. Jedné rodině bylo věštbou předurčeno, jaké "zlo" na ni čeká, ale jak už to v řecké mytologii bývá, osudu nelze uniknout. Oidipus tak skutečně spáchá všechno, k čemu byl předurčen a formou dialogů se postupně dozvídá pravdu, což vede až k jeho oslepení. Svým způsobem je tak dílo jakousi detektivkou, kdy my jakožto čtenáři/diváci víme, kdo je pachatelem, ale on sám k tomu musí teprve dojít. "Králi Oidipe, byl jsi usvědčen z vraždy!"
Chvílemi mi připadá, že kniha neví, čím vlastně chce být. Na jednu stranu je to moc umělecké, pak hodně surové, nechutné a sprosté a sem tam se tu objeví patvary jako "zmrdještěr" nebo "daktylodebil". Aluzi na Červenou Karkulku tam vidím, ale ve výsledku nevím, zda mi kniha kromě zhnusení vůbec něco přinesla. Doktorka Říhová je možná dobrá učitelka, hodně toho ví, umí pracovat s jazykem, ale jako autorka u mne zatím selhala.
Lidé si mnohdy neuvědomují, jak zkreslený jejich pohled na svět vlastně je, ať už je to strachem, dezinformacemi nebo prostě jenom negativitou. Je to opravdu tak špatné, jak to vypadá? Není, ale více vám poví samotná kniha. Když bych to měl vztáhnout k sobě, nebylo tu víceméně moc věcí, které bych nějakým způsobem nevěděl, protože kritické myšlení běžně praktikuji (ale i tak jej čas od času zapojit nedokážu, strach dokáže divy). Ve výsledku jsem si alespoň shrnul základní instinkty, které člověka "odvádí pryč" a po přečtení samozřejmě souhlasím s tím, že by si knihu měl přečíst každý. A odpovědět správně 8 z 13 otázek ve 23 letech taky není špatné, ne?
Tohle Bradburyho dílo musí být noční můrou všech spisovatelů a nejenom jich. Obecně je to varování před stále uspěchanější dobou, kdy lidé více a více konzumují a méně myslí a uvažují. A když se podíváte, jak jsme na tom dnes, kdy během pár let konzumenti místo dvouminutových nebo delších videí začali preferovat párvteřinové skeče na TikToku, musí se vám z toho dělat zle. Abych ale nemluvil jenom o tom špatném, tak je tato kniha také oslavou knih samotných a všeho, co nám přináší. A takové myšlenky nikdy nezemřou, alespoň dokud tu bude poslední člověk, který by je nesl.
1984 jako další z Orwellových protitotalistických děl ukazuje, co se může stát, když je lidstvo zbaveno "okovů svobody". Vše, co činí člověka člověkem, postupně mizí, iluze se stává skutečností a na scéně zůstává čirá moc, která rozhoduje o pravdě a existenci. Osobně na mne více zapůsobila Farma zvířat, ale 1984 v člověku zanechá daleko tísnivější a nepříjemnější pocity. Třetí část je vskutku geniální, ale popravdě musím říct, že mi v těch prvních dvou něco chybělo.
Farma zvířat by se dala nazvat bajkou, která varuje před nebezpečím komunismu (nebo spíše totality). Z původně dobré myšlenky se nakonec stává spleť manipulací a lží, kdy se k moci dostávají ti nejproradnější a pravidla si upravují podle toho, jak se jim zrovna hodí. Srovnání lidí a prasat je určitě na místě, protože do politiky obvykle slušný jedinec ani nepáchne. A papouškující ovce? To už je velký odkaz sám o sobě.
