Přečtené Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Přečtené Moje aktivity
Oproti předchozím dvěma autorčiným knihám mne tato nijak zvlášť neoslovila a ani nebavila číst. Nebylo to vyloženě špatné, ale vidím v knihách Heather Morrisové sestupnou tendenci. Další její díla už vyhledávat nebudu.
První polovina knížky mě nijak moc nebavila, přišlo mi to takové zdlouhavé nevím proč mne iritovalo vykání hlavních postav. Pak to ale nabralo spád a rozjelo se to. Bylo to smutné i veselé, dojemné a milé. Dočetla jsem s chutí a dokonce i nějaká ta slza ukápla.
Viděla jsem před lety seriálové zpracování a moc mě bavilo. O knížce ale bohužel to samé říct nemohu. Bylo to na mě moc zdlouhavé a měla jsem velký problém se tím prokousat. Určité části mě bavily, speciálně Zeď a Jon Sníh, ale většina byla pro mne nudná a zbytečně přeplněná milionem postav, ve kterých jsem se ztrácela. Pravděpodobně je můj problém s touto knihou způsobený tím, že si ze seriálu pamatuji zásadní zvraty a tudíž mě v knížce už nic moc nepřekvapuje, každopádně jsem to těsně za polovinou vzdala a nejspíš se k tomu už nevrátím.
Zpočátku jsem měla trochu pocit, že autor vykrádá svou předchozí knížku, ale zhruba ve třetině jsem se chytila a čtení si užívala. Opět jsem se několikrát zasmála od srdce nahlas, zamilovala jsem se do surfování na Srí Lance a dověděla se něco nového o rádobyudržitelné výrobě velkých firem.
Předchozí dvě autorčiny knížky mi sedly o trošičku víc, ale i Kdoule se mi hezky četla a pobavila mě.
