až nebudu vědět co s penězi :D Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilMoje čtenářské kolekce
až nebudu vědět co s penězi :D 
Můj wishlist Moje aktivity
Lady Miranda Hawthorne naprosto přesně ví, jak se má chovat urozená dáma (konckonců od nepamětí slýcha od matky, „že urozená dáma vždy“ a „urozená dáma nikdy“. Určitě mezi věci, které by urozená dáma dělat neměla, patří psaní dopisu cizím můžům, co na tom, že je to jen její způsob psaní deníků a žádný s těch dopisů nikdy neměl být odeslán.
Ryland Marlow zase ví (na rozdíl od jiných knižních nebo filmových špionu :), že práce špiona a láska se prostě nemají míchat dohromady. Jenomže jak prohledat něčí dům a přitom nepřečíst fiktivní dopis, který mu přitom padl do ruky? A také je to jeho poslední tajná operace. Přiznám se, že jsem na začátku měla trochu obavy, že autorka kvůli milostné zápletce opusti zápletku špionážní, naštěsti se tak nestalo, naopak. A to přesto, že nechala Rylanda odejít do výslužby, to se mu zase začalo plést dvoření se krásné (inteligentní vtipné a odvážné) dámě s tajnou operaci. Takže je to v tehle knize všetno dobře namíchané: napěti, humor, tajné operace, intriky, láska. Jsem zvědavá na další díly. Prozatím Kristi Ann Hunterovou přidávám mezi své oblibené autory.
Přečetla jsem od teto autorky vše co dosud vydavatelství i527net vydalo, takže jsem čekala skvělé počtení. Tato kniha mi, ale připadá trochu jiná než ty předešlé, v těch na mně někteří hrdinové působí až nereálně počestným dojmem (což není kritika, připomíná mi to trochu mou oblíbenou slovenskou autorku Kristinu Royovou) a tady najednou docela dost "skandálního" jednáni, za které je třeba nést následky a úplně nejlepší je to svěřit Bohu. Jen mám problém s tím jak je v knize použito vykání/tykání, což mi obecně vadí v překladech z angličtiny (ve které prý mezi tím není rozdíl), působí podivně pokud si vykají manželé, nebo lidé jejichž vztah došel tak daleko, že mají spolu (nemanželské) dítě.
Na tuto knihu jsem docela nedočkavě čekala už od přečtení prvního dílu ("Bez stopy"). U prvního dílu autorka nasadila dost vysokou laťku, takže tato kniha se mi líbila o trochu míň. Na můj vkus se tam trochu moc řeší vztahové záležitostí, ale oceňuji, že se tak neděje na úkor detektivní zápletky. Musím ocenit autorčin talent házet podezření postupně na různé postavy, když už si čtenář myslí, že ví kdo by mohl být vrah, objeví se další podezřelý a další a tak je to až do konce knihy. Prostě skvělá detektivka, doufám, že ještě budu mít možnost si přečíst nějakou další knihu od Colleen Coble.
Přiznám se, že jsem měla z tehle knížky menší obavy. Jednak někdy pokračováni skvělé knihy je horší a pokazí dojem s prvního dílu, a také to podle náznaku v prvním dílu vypadalo, že tady bude mít větší úlohu Nehemiáš, tedy skutečná historická postava. Obavy se nepotvrdily, je to stejně skvělá kniha jako první díl (Rubinová žatva).
Hned na začátku mně překvapilo, že na rozdíl od Rubinové žatvy je kniha psaná ve třetí osobě, je to proto, aby se autorka a čtenáři mohli soustředit nejen na Sáru, ale i na Dariuse a právě Nehemiáše. Ani moje obavy ohledně Nehemiáše se nepotvrdily, autorka se držela toho co je o něm v Bibli a poutavě to převyprávěla vlastními slovy . Možná, jak jsem následným srovnáním zjistila, se dopustila jedné nepřesnosti, obnovu Jeruzaléma "vzala fofrem", podle Bible to trvalo o dost déle, ale to je omluvitelná autorská licence, chápu že to potřebovala kvůli Sáře a Dariusovi.
Po přečtení této knihy mně napadlo, že teď už chápu proč byl Sherlock Holmes tak dobrý detektiv :)
Ale nechci srovnávat nesrovnatelné ani tvrdit, že by to chtělo víc thrilleru a míň romance. Je pravda, že pokud dvojice hrdinů víc myslela na vyšetřovaný případ a ne na sebe navzájem, případ by byl uzavřen rychleji a k dalším nepříjemnostem by vůbec nedošlo, ale to by potom byla úplně jiná kniha. Autorce se právě pocity Kayden a Jakea podařilo dobře popsat a zápletku milostnou a detektivní dobře spojit dohromady (na rozdíl od knihy "V lavině", ve které to spojení, podle mně, místy nefungovalo) a ještě k tomu přidat víru v Boha. Je to prostě skvělá kniha, takže nezbývá než doufat, že se brzo dočkám dalšího dílu.
Tuto knihu jsem si koupila po přečtení jiné knihy teto autorky (Odlúčení ), ale přesto, že je napsaná stejně čtivě, musím přiznat, že mně zklamala. Příběh popisovaný v knize znám z Bible a proto, že není popsan až tak dopodrobna, čekala jsem, že autorka přidá nějakou tu fikci (i když zeovna Ezechiaši je věnovano docela dost místa, ve srovnáni s jinými králi). Ale přece jen je tam te umělecké licence trochu moc. Pokud by král Achaz zemřel, tak jak ho nechala zemřít autorka, jistě by o tom byla zmínka v Bibli. To jak nechala jednat proroka Izajáše mi taky vadí, ale to by snad bylo omluvitelné v rámci umělecké licence, bylo třeba nějak vysvětlit, že se nevyskytoval v Jeruzalémě. Nejabsurdnějši mi však přijde zápletka s královou manželkou, pokud by to bylo jako v knize, jak by se mohla stát matkou dalšiho krále? (shoda jmen, předpokládám, není náhodná). Ale jak jsem uvedla na začátku, je to napsano docela čtivě, takže komu nevadí přilišná fikce, může si tuto knihu směle přečíst a možná to někoho motivuje k tomu aby si ten příběh znova, či poprvé, přečetl v Bibli (což koneckonců doporučuje v úvodu i autorka).
Rozdíl mezi historickým románem a knihou odehrávající se v autorově současnosti je někdy v tom, že autoři historických románu mají tendenci příliš popisovat běžné součástí každodenního života. A pak je to strašná nuda! Julie Klassenová také používá mnoho popisu, ale daří se ji ten popis zakomponovat do děje (opravdu mně nenapadlo, že oblékání bylo na začátku 19 století až tak složité). Přečetla jsem všechny knihy od Julie Klassenové, které vydalo vydavatelství i527.net a tato mi připadá nejlepší. Možná bych ubrala půl hvězdičky (pokud by to bylo možné) za citáty na začátku každé kapitoly, čtenář sice díky tomu ví, z jakých zdroju autorka čerpala a přiznám se, jsou to zajímavé věci, ale pokud se člověk začte (a začte se, děj je napínavý) tak to působí rušivě.
