až nebudu vědět co s penězi :D Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilMoje čtenářské kolekce
až nebudu vědět co s penězi :D 
Můj wishlist Moje aktivity
Skvělé pokračování série. Opět napínavé, vtipné (tak akorát aby to nebylo nevhodné, když se to děje za války). A opět plné hlubokých myšlenek. A dost mě překvapilo, že Wlla byla jiná než jak na mně zapůsobila v první knize. Asi jako když někoho znáte jen od vidění a když ho dobře poznáte zjistíte, že nemáte dávat na první dojem. Těším se na další díl.
Teď už je jasné že Roseanne M.White se zařadila mezi mé oblíbené autory - a jako člověk co píše jsem se u toho neubránila myšlenkám: "takhle bych chtěla umět psát". Cítila jsem se asi jako Gven Daviesova, když Willa hrála na housle.
Jsou knihy, které se člověku zaseknou v hlavě a nejraději by pak chvíli nic nečetl aby příběh zpracoval (což samozřejmě nejde, pokud jste čtecí závislak). Tahle knihy přesně taková je, a ještě k tomu patří ke knihám, u které bych chtěla napsat pochvalný komentář, ale nějak se mi nedostává slov. Prostě doporučuji k přečtení (konec raději ne na veřejnosti, nejsem zas taková citlivka, ale obrečela jsem to).
Období první světové války mně knižně zatím nějak míjelo, i proto jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. (Jako u mnohých historických knih jsem si posléze tak trochu ověřila fakta a protože jsou věrohodná, těším se na další knihy této autorky.)
Kniha je napínavá, místy vtipná a do děje jsou skvělé zapracované hluboké myšlenky. A samozřejmě sympatičtí hlavní hrdinové. Hlavně totálně roztržitý Peter Holstein, jeho spisovatelské myšlenkové pochody mě naprosto dostaly, má trvalé místo mezi mými oblíbenými knižními hrdiny.
Napsala bych, že tahle kniha je lepší než kniha o velrybách, ale to pochopí (a nemusí se mnou souhlasit) jen ti co to už četli :D
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Z této knihy mám dost smíšené pocity. Už jsem si zvykla na to, že v knihách se střída časová linka, ale tady ta současná mi připadá taková skoro zbytečná, úplně by mi stačila ta z období druhé světové války. A ještě přeskok do současnosti je takový náhly, kapitoly nejsou označené, že jde o součásnost (u minulosti je datum), děj se odehrává v koncentráku a najednou v další kapitole hrdinové jedí pizzu. Chápu, že pokud by tam byla pouze jedna dějová linka, byla by kniha moc tenká, ale raději bych to viděla jako dvě tenké knihy, protože ten současný příběh není špatný, jen trochu nedopracovaný, tím že je naroubován na ten příběh z války.
Přesto knihu doporučuji, je důležité aby byly psány (a čteny) knihy o holokaustu.
Skvělá kniha. Napínavá a ještě k tomu obohacená o nějaké ty hluboké myšlenky o hledání smyslu života, který ovlivňuji tajemství a hříchy z minulosti (v podstatě titulní kletba). A ještě se člověk dozví i něco zajímavého (ty posmrtné fotografie, to byl teda divný zvyk).
Předchozí díl Příběhu z Belmontu (Vynimočná krása) mně poněkud zklamal, naštěstí jsem se nenechala odradit, třetí část je podle mně nejlepší.
Jen by mně zajímalo, jestli šaty na obálce jsou historický věrohodné.
Líbí se mi, jak autorka umí zmínít i postavy z předchozích dílů aniž by nějak moc spojlerovala.
Jednu výtku bych však měla, to že poslední kapitola se odehrává "o týden později" jepodle mně přehnané, či spíše nereálné, ale to je jen drobnosti.
Na obálkách knih Julie Klassen je uvedeno, že je milovnici knih Jane Austen a na jejich knihách je to poznat (díky ní jsem si doplnila mezery ve vzdělání a přečetla pár knih od Austenové, ty od Julie Klassen jsou, podle mně, lepší). V jejich knihách najdeme všechna kliše, které k tomuto druhu literatury patří: nápadnici mezi, kterými si hrdinka musí vybrat; staré panny a nečekané nabídky k sňatku; mužští dědici, kvůli, kterým hrdinka musí opustit domov... Ano, jsou to klišé, ale Julie Klassen umí z těch klišé namíchat skvělou knihu. Těším se na další díly doufám, že se dozvím nejen co bylo dál, ale že autorka trochu víc prozradí, co se vlastně mezi některými postavami odehrálo v minulosti.
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Jsem ráda, že existuji knihy, které je možné nazvat "křesťanské detektivky", ale u této knihy bych byla raději pokud by byla "obyčejnou" detektivkou. Měla jsem dojem jakoby si autorka ke konci najednou vzpomněla, že chtěla napsat křesťanskou knihu a hrdinové najednou zvážněli - do té doby ty všechny vraždy brali, na můj vkus, docela na lehkou váhu (i když určitě jsou čtenáři, kterým tento styl detektivek vyhovuje). Hlavní hrdina se také, podle mně, příliš lehce vyrovnal s rodinným tajemstvím, které hned po první vraždě vyšlo najevo, čekala jsem, že podnikne nějaké pátrání tímto směrem, když už si hraje na detektiva. Třeba to bude v dalším díle. který ale nevím jestli si koupím. Jedno však na knize oceňuji, obávala jsem se toho srovnání s Agathou Christie, u té vím nejpozději v půlce, kdo je vrah, Julianna Deering mě naopak dokonale zmátla.
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Z této knihy mám smíšené pocity. Už jsem si zvykla na žánr křesťanská detektivka a jsem ráda, že existuje, ale tady bych asi byla raději pokud by to byla "obyčejná detektivka. Působilo to na mně, jako by si ke konci autorka najednou vzpomněla, že chtěla napsat křesťanskou knihu a hrdinové najednou zvážněli (do té doby ty všechny vraždy brali na můj vkus až příliš na lehkou váhu). Naopak mě potěšilo, že se nesplnily mé obavy, které jsem měla při přečtení v anotaci srovnání s Agathou Christie, u té totiž nejpozději v polovině vím kdo je vrah, tady se autorce podařilo dokonale mně zmást.
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Z prvního dílu jsem byla nadšená. I proto jsem z druhého měla obavy, jak se ukázalo zbytečné. Ale u zakončení mám smíšené pocity. Takové to: líbilo se mi to, ale... Hlavně, na křesťanskou knihu, je to málo křesťanské. Což by nemuselo vadit, od toho jsou metafory a takové věci, což tady je (pokud jsem správně pochopila to světlo a temnotu), ale nenavazuje to na předchozí díly. A to je, podle mně hlavní problém, celé to tam funguje trochu jinak než v minulých dílech, v minulých dílech nadpřirozené schopnosti nebyly běžným jevem, tady ano. Mám dojem, jako by to bylo pokračování jiné série, jenže ji autorka zatím nenapsala, tak to přilepila na Proroka. Chtěla bych si tu jinou sérii přečíst, určitě by byla dobrá, psát Rachell Dekker vážně umí. A série Prorok by si zasloužila pokračování, které by takto nevybočovalo.
