Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
"Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou."
-Stephen King-
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
„Žádní dobří kamarádi. Žádní špatní kamarádi. Jen lidé, které chcete, s nimiž potřebujete být; lidé, kteří se zabydlí ve vašem srdci." TO - kniha, kterou netřeba dlouze představovat. Každý o ní minimálně slyšel, případně viděl filmové zpracování. Což je trošku nešťastné, protože v povědomí lidí zůstalo, že je kniha jen jakýmsi hororovým příběhem o vraždícím klaunovi.
Ale ona je mnohem víc! Je to příběh o kamarádství, o lásce, o strachu a také o obrovském a nepředstavitelném zlu, které v Derry vládne už celé věky.
Tohle zlo mění nejen povahu místních lidí, ale mění povahu celého městečka, jeho reálie. Bere si, co se mu zlíbí a ze všeho nejvíc miluje malé děti, protože ty věří. V dobro i zlo a je velmi jednoduché jim něco našeptávat, ukazovat věci upravené, přibarvené, nereálné....
„Kdo je víc schopen aktu totální víry, než dítě?"
Ovšem TO jednou sáhne na dítě, na které sahat opravdu neměl a díky tomu se dá dohromady partička Smolařů, kteří mu ublíží, uspí ho na dalších 27 let, kdy TO vyčkává, čerpá energii a připravuje se na to, že tentokrát je dostane. Protože oni už nejsou děti, už pro ně není samozřejmostí uvěřit.
Ale oni se taky připravují na další setkání, jelikož si dali slib, slib, že se vrátí, pokud TO znovu začne.
Mohla by kniha mít méně stránek ? Samozřejmě, mohla. Ale byl by bez nich příběh stejný ? Kdoví...nejspíš ne. King zde rozjel neskutečnou charakterovou smršť, kdy i ten nejmenší detail měl ve výsledku určitý smysl a čtenář s postavami žije, dýchá a bojuje až do poslední vteřiny :-) Opravdu kultovní záležitost, nepřenosná zkušenost, která stojí za TO !
Tahle kniha je zpovědí jedné mladé ženy, která již ve svém nejzranitelnějším věku zažila věci, které by člověk zažívat rozhodně neměl. Již od malička musela čelit soustavnému a dlouhodobému týrání od člověka, který by ji měl chránit, místo toho jí způsobil bolest a trauma, se kterým se Lucie pere dodnes.
Kniha je tudíž také jakousi terapií, pomocí které nám Lucie kousek po kousku odkrývá celý svůj život prostě tak, jak byl. Se všemi vzestupy i pády. A těch pádů bylo opravdu neskutečné množství.
Co mě na knize dostalo úplně nejvíc je vlastně její odpuštění, pochopení a smíření se se vším, co se jí přihodilo. Hodně jsem nad celou knihou přemýšlela a neumím si představit, že bych se dokázala zachovat stejně.
Lucie je ovšem tak zvaně nad věcí a bere vše tak, jak to je. Nenadává na osud. Nestěžuje si, neptá se proč zrovna já ? A to je ta pravá síla a odvaha, moudrost a vyspělost, ač opravdu zrozená z bolesti, kterou si nikdo z nás nechce ani představit.
Pevně věřím, že každý čtenář si z knihy vezme to, co zrovna potřebuje. Každý z nás řeší ve svém životě spoustu problémů, někdy stačí, že vás někdo vyslechne, že nebude vaše starosti zlehčovat, že tam v tu chvíli bude pro vás, že vás obejme. Tohle vše léčí i ty nejhlubší jizvy, které běžným okem nespatříme.
Není to lehké čtení, stejně jako sám život není jednoduchý a černobílý. A já knihu tímto velmi doporučuji :-)
„Možná se dějiny neopakují přesně, ale některé příběhy si hledají nové tváře, aby se mohly odehrát znovu."
Adaptace na život pro mě byla kniha plná překvapení. Krásná, ovšem nenápadná obálka skrývá neskutečně komplexní příběh jedné obyčejné rodiny a všech jejich tajemství. Vracíme se zde částečně i do minulosti a máme šanci pozorovat proč se například hlavní hrdinka Jana chová tak, jak se chová. Co ji formovalo a co z ní udělalo stárnoucí zapšklou ženu, která kritizuje svět okolo sebe a chová se občas velmi nevyzpytatelně?
Proč je vztah s její dcerou Terezou jak aprílové počasí? Proč se její vztah s manželem Jirkou ocitl na křižovatce a jaký vliv na to měla jeho rodina a její otec ?
Adaptace na život je skvělý psychologický román, krásně napsaný, najdete v něm neskutečnou spoustu věcí k zamyšlení. Ukáže vám, že svět není černobílý a že opravdu nelze soudit nikoho, když neznáte jeho cestu. Co my víme, stačí se rozhlédnout okolo sebe a určitě má každý z nás ve svém okolí nějakého podivína, někoho na koho se ukazuje prstem, někoho o kom se mluví....ale víme čím si ten člověk v životě prošel? Víme kdo mu ublížil? Jaké ztráty zažil? S čím vším se musel vyrovnat ?
Nevíme nic a přece kolikrát soudíme knihu podle obalu. Doslova i přeneseně a přesně kvůli tomu nám můžou uniknout příběhy a věci v životě, které nejsou vidět na první dobrou a které jsou ukryté na pozadí ;-)
Pokud máte rádi psychologicky laděné romány, vhled do rodinných vztahů a stejně jako já milujete Severní Moravu, neváhejte ani vteřinu a knihu si pořiďte a přečtěte, nebudete litovat :-)
Hodnocení 4.5*
Jak už to tak u antologií bývá, některé povídky vám sednou víc, některé míň. Což se mi tedy stalo i tady, ale celkově hodnotím celou sbírku velmi kladně. Když se někde sejdou samé ženy, spisovatelky, milovnice hororového žánru, které dají průchod svým temným stránkám, a vydají spolu knihu, musí to prostě dopadnout dobře :-D
A kniha Bolestíny je toho živým příkladem. Veronika, Karin, Ludmila, Terka a Madla daly dokupy celkem třináct povídek, které nám ukazují, jak skvělé spisovatelky v nich máme a jak rozmanité a temné příběhy dokáží vymyslet.
Pro každého je strašidelné či nepříjemné a hororové něco jiného. Někoho děsí hektolitry krve, někoho zombie nebo strašidelné domy. Mě osobně nejvíc děsí malé děti. Děti, které mají nějaké schopnosti, vidí věci, které dospělák nevidí, nevnímá, a vlastně se v tom příběhu jenom veze a snaží se to dítě ochránit - já bych teda měla tendence spíš utéct :-D
Přesně z tohoto důvodu se mi úplně nejvíc ze všech líbila povídka Holčička od Karin, běhal mi mráz po zádech, ale zároveň jsem nedokázala knihu odložit, bylo to skvělé :-) Moc se mi líbily i další dvě Karininy povídky - Vážka a Hvězdu na čele máš, má Ester, ty mi sedly úplně nejvíc. V těsném závěsu se pak drží Vnitroblok (zase děti :-D), Smrtonoš (super námět) a pak také Noc na liščí skále.
Ale najdete zde také povídku o tom, jaké by bylo mít křídla, povídku s tématem ekologie a také se třeba znovu potkáme s Benediktem z Verčiny trilogie :-) Celou knihou nás také provází tematické básně Jany Dvořáčkové, které celou sbírku skvěle doplňují. Na konci knihy můžete najít také originálně pojaté medailonky všech autorek, které pro vás sepsaly knižní recenzentky.
Kniha Bolestíny by neměla určitě chybět v knihovně žádnému čtenáři, který miluje hororové žánry :-)
Příběh začíná vcelku nenápadně, sledujeme životní osudy třech hlavních postav, Dolfa, Švejka a Julie, které spojuje především práce a díky ní i záhadný pracovní pobyt v hotelovém komplexu kdesi v zapadákově.
Jako zástupci reklamní agentury mají vymyslet kampaň pro nový zahraniční výrobek. Výběrového řízení se účastní samozřejmě také konkurenční firmy a zázemí, které hotel poskytuje je až nadstandardní.
Každá z postav se kromě těchto pracovních úkolů potýká také se svými soukromými démony, což bylo fascinující pozorovat. Dolf se musí vyrovnat se ztrátou manželství, Švejk se ztrátou přítele a Julie se snaží najít smysl svého života a vybalancovat z představ, které o jejím životě má její matka.
Příběh plyne spíš pozvolna, dovídáme se spoustu informací o našich postavách a pomalu se nám zde buduje atmosféra a příběh postupně nabírá na intenzitě, napětí a jakési hutnosti.
Samotný závěr je pak pomyslnou třešničkou na dortu, a ač jsem konec odhadla, na zážitku mi to zcela určitě neubralo.
Kniha je dle mého názoru krásnou poctou nejen filmovým hororům, ale dýchá z ní velmi příjemná Kingovská atmosféra, kterou já zbožňuju. Nic zde není na sílu, a já si knihu užila opravdu až do posledního dechu ;-)
Láska kvete nejen v každém věku, ale očividně i v každém zaměstnání a nevyhne se ani márnici :-D
Soňa se svěřuje své kamarádce Váje nad vínem s tím koho poznala, za jakých okolností a začíná postupně odkrývat velmi znepokojivé detaily z jejich vztahu.
Filip je zvláštní kluk s netradičním zaměstnáním a roztodivnými koníčky, například miluje balzamování a trošku si tím také přivydělává.
Jejich vztah je velmi nevyrovnaný a ač se Soňa snaží co může, není schopná dát Filipovi vše, po čem jeho srdce touží...i když třeba se jí to nakonec podaří ;-)
Tahle jednohubka byla vážně skvělá, docela jsem se pobavila ač to může znít morbidně, ale Terka má prostě svůj osobitý styl a tady mi to sedlo na výbornou, takže knihu určitě doporučuji :-)
Kniha se nám prostřednictvím tří hlavních postav zdravotní sestry Helgy, těhotné Renée a vězně Marka, snaží přiblížit fungování tzv. Himmlerovy porodnice. Obrovské domy, kam byly umístěny německé ženy, které čekaly dítě a většinou měly manžela, přítele, respektive otce dítěte, na frontě. Vše pod záštitou skvělého programu Lebensborn, pod přímým dohledem Himmlera.
Spousta těhotných žen, spousta malých miminek, krásných a roztomilých a k tomu jako kontrast posedlost čistou rasou, zbavování se nedokonalých dětí a následné zkoumání a pitvání jejich malých tělíček :-( I tohle byla realita válečných dnů a báječného programu Lebensborn.
Téma je neskutečně zajímavé, jen bohužel tohle konkrétní zpracování se za mě úplně nepovedlo :-/ Vcelku velké skoky v čase, ve kterých jsem se lehce ztrácela, příběh tím působil zmateně a některé pasáže bohužel až nudně :-(
Nedokázala jsem se vůbec vžít do postav, necítila jsem jejich emoce a prostě mi nešlo se na ně napojit. A je to velká škoda, protože potenciál kniha určitě má a doufám, že jiným čtenářům sedne tento styl lépe :-)
Zdenek je puberťák, má holku a vyrůstá v devadesátkách, což bez debat byla nejlepší doba nejen pro období dospívání :-) Bohužel má ale také starosti. Ve svých myšlenkách se nezabývá jen tím, jak se Stele dostat pod sukni, ale velmi ho trápí také nešťastná smrt kamaráda, kterého začíná vidět v určitých záblescích všude, až z toho lehce blázní.
Když se Zdenek Stele se svými vidinami svěří, tak jí napadne, že by mohli zkusit vyvolat Emilova ducha a pokusit se ho vyzpovídat, a zjistit důvod proč Zdenkovi nemůže dát pokoj.
S Emilem se jim nakonec podaří spojit, dokonce si i promluvit. Jeho prosba je ovšem velmi nestandardní, ale Zdenek se Stelou prostě nemůžou odmítnout...
Pasáže s vyvoláváním duchů pomocí knihy a klíče, mě neskutečným způsobem vrátily do mého devadesátkového dětství, kdy jsme samozřejmě něco podobného zkoušeli taky (a kdo ne?) :-D A nejen vyvolávání duchů, ale i další záblesky té doby ve mě probudily vcelku hlubokou nostalgii.
Příběh samotný je rozdělený do tří částí a když se dostaneme do té poslední s názvem "Uvnitř", tak se kniha stává neodložitelnou.
To jak si Honza vymyslel fungování tohoto "světa", či alternativní reality, mě velmi překvapilo, bavilo a nadchlo. Příběh ve mě vyvolal celou škálu emocí od strachu (trošku), vzteku (hodně) až po dojetí (tak akorát) ;-) Honza zde bravurně popsal také nekonečnost utrpení duše, které je mnohem horší, než utrpení fyzického těla, jelikož nemá vůbec žádné hranice a nakonec i skvěle vypíchnul, že nejistota je opravdu jedním z nejhorších možných trestů.
Tuto knihu musím opravdu jedině doporučit :-)
„Tady nejde ani tak o to, v co věříš Ty, i když by to pomohlo. Jde o to místo samotné. O lidi, co ho navštěvují, s čím tam přicházejí, jak na něj myslí a co pro ně znamená. Co v něm zanechávají. Udělají to za tebe. Chápeš? Oni tomu místu dávají tu sílu a moc, kterou potřebujeme. To stačí."
