Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
"Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou."
-Stephen King-
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Ano přesně, je to miloučký, lehce naivní román, vonící létem, vodou a zmrzlinou :-) Eliška je mladá maminka, kterou okolnosti donutí vrátit se na léto ke své rodině, do městečka, kde jako dítě a mladá slečna vždy trávila prázdniny. Teď se tam po letech opět vrací a bude pomáhat strejdovi na koupališti točit zmrzlinu.
Přijíždí s obavami a vzpomínkami na minulost, která ji dříve či později dožene a Eliška se k ní bude muset postavit čelem.
Román je opravdu pohodový, i když některé věci mě taky trošku rozčilovaly. Obzvláště to, jak byla Eliška občas naivní a spoustu věcí si domýšlela. Ale ve 27 letech má ještě člověk právo na to být trošku naivní a věřit nesprávným lidem a nedorozumění je na světě.
V jejím případě jí to stálo velkou lásku a také otce pro malého Jonáška. Ale třeba nakonec čas vše zahojí a ač se může zdát, že by jeden rozhovor vše spravil, tak vězte, že ani v životě to ne vždy funguje takto jednoduše. Kamarádi, rodina, nejbližší lidé jsou schopni spolu nemluvit kvůli větším nesmyslům třeba i dlouhá léta, ovšem naděje umírá poslední a přesně tu naději na lepší zítřky jsem od příběhu dostala ;-)
Není to klasická Dášina kniha, ona sama to v proslovu vysvětluje, ale mně splnila vše, co jsem od ní čekala a i když mám raději ty "těžší" knihy, věřím, že i tahle první "letnička" si také své čtenáře najde a získá :-)
Knihy Petry Klabouchové miluju. To je prostě fakt. Na Ducha Pankráce jsem se hrozně těšila - i když vzhledem k tématu to asi není úplně vhodně zvolené slovní spojení, ale prostě Petra píše drsně, píše o tragických věcech, o drastických věcech, o věcech, které jsou součástí naší pohnuté historie, o věcech skutečných, o skutečných lidech a jejich životních osudech. A to je přesně to, co na jejich knihách miluju.
Slyšela jsem i slovní spojení "depresivní čtení" - ano do určité míry to tak je. Ale v tom je to realistické, protože život každého z nás není jen růžový. Každý máme své starosti, své bolístky. A lidé v Petřiných románech dostali naloženo opravdu hodně.
Duch Pankráce je historická postava, skutečně se kdysi po Pankrácké věznici pohyboval po jejích chodbách muž, který se nebál, neměl co ztratit a pro vězně se snažil udělat, co bylo v jeho silách. Nejčastěji jim pašoval vzkazy od rodiny, přátel, vzkazy mezi vězni samotnými, sem tam se jim snažil přilepšit kůrkou chleba. A jen díky němu se podařilo spoustu těch vzkazů uchovat až dodnes.
Dalšími hrdiny knihy byla také rodina ze Strašnického krematoria, která s vědomím trestu nejvyššího schovávala popel popravených vězňů, místo toho, aby ho sypali na kompost, což dostali příkazem. Podařilo se jim také opisovat seznamy všech zpopelněných vězňů, které se nakonec také uchovaly a stále se dostávají k pozůstalým, kteří své příbuzné ještě dnes hledají.
Příběhem nás provázela i dvojice vězňů odsouzených na smrt, kteří se nikdy neviděli, jen si vyměňovali své dopisy a udržovali si tak aspoň částečně zdravý rozum.
Kniha není pro každého, není pro slabé povahy a já si ji dávkovala po částech. Stále mám v hlavě autorčinu knihu U Severní zdi, která pro mě byla ještě o fous emotivnější, ale i Duch Pankráce si zaslouží pozornost široké veřejnosti, abychom na všechny ty hrdiny nezapomněli, protože právě tohle bylo mnohdy jejich poslední přání před popravou :-(
Nikdy by mě nenapadlo, jaký šílený dopad může mít absence barev v lidském životě. Velmi sofistikovaný způsob, jak zaútočit na lidskou psychiku ;-) Hlavní hrdinka Adéla pracuje v redakci, která si žije vlastním životem. Každý její člen tam zástává svou roli a společně tvoří velmi rozmanitý tým.
Jednoho dne se objeví nový kolega, kriminalista Richard a vše se začne zamotávat.
Příběh je zaměřený na psychologii postav a prostředí, sledujeme v něm především myšlenky Adély, ale také samotného vraha. Vše je neskutečně propojené a občas je trošku problém se orientovat, kde se zrovna nacházíme.
Kniha je psaná krásnou češtinou, autorka si hodně hraje se slovy a občas může celý příběh působit až lehce snově, možná i maličko zmateně. Ale vše má svůj důvod a vysvětlení :-)
Není to lehké čtení, co se týče pozornosti, je třeba sledovat různé nuance ve vyprávění, aby čtenář dokázal držet krok s příběhem, ale vůbec to není špatné čtení. Je to originální, je to jiné a určitě stojí za to, udělat si vlastní názor :-)
Zuzka s Prokopem si žijí svůj poklidný život na statku kousek od Prahy, kde mají vše, co k životu potřebují. Prokop své hudební studio a Zuzka zase klid na psaní a prostory k pořádání kurzů tvůrčího psaní, kam jí tedy občas jezdí vcelku různorodá společnost.
Potká se v nich se spoustou lidí, které už v životě vidět nechce, ale najde tam i opravdové přátelé, včetně třeba jedné šedesátnice Milušky, kterou prostě ve svém životě potřebuje mít každý :-D
Ale není to jenom Miluška, kdo Zuzaně převrátí život naruby, a Prokop díky tomu přichází se skandálním plánem - najít Zuzce milence. Jelikož on sám jí, skrz velký věkový rozdíl, v tomhle směru už bohužel nemůže nic nabídnout, přesto ji stále moc miluje a chce jen, aby byla šťastná a spokojená.
Na první pohled se může zdát Prokopův návrh strašný, nechutný, zvrácený.....ale málokdo si uvědomí, kolik lásky a sebezapření se v jeho nabídce skrývá. A kdo jsme my, abychom hodnotili cizí vztah dvou dospělých lidí, abychom dokázali říct, co je "normální" a co už je za hranou?
Ano tohle téma je ve společnosti tabu, je odsuzované, je to skandální a je sakra dobře, že se konečně někdo rozhodl ho té veřejnosti předhodit :-) Já jsem oběma hlavním hrdinům hrozně fandila, a knížku jsem si neskutečně užila. Autorka se v ní dotkla více témat, některé můžou být lehce kontroverzní, jiné zase úplně běžné a lidské a já pevně věřím, že si tam každý najde to své.
Tahle kniha opravdu stojí za pozornost širšího publika, protože je to skvělý příběh a je úžasně zpracovaný, čtivý a já si z něj odnáším neskutečně moc :-)
Hodnocení 4,5*
Tři sestry - Blanka, Olina a Kristýna, jedno auto, čtyři děti a pes. Neřekla bych, že mě tak moc bude bavit kniha, která se téměř celá odehrává víceméně během jednoho dne. A její větší část při jízdě autem.
Je naprosto neskutečné jak autorka dokázala na takovém mini manévrovacím prostoru vystavět smysluplný příběh, příběh, který mě bavil a zároveň měl hloubku a nutil mě přemýšlet o dynamice rodinných vztahů, mezigeneračních vztahů a jednoduše také o tom, že každý z nás má občas pocit, že do ostatních vidíme a že se musí mít lépe, než my, protože se takhle prostě prezentují.
Ovšem nic se nejí tak horké, jak se uvaří a když nám jednotlivé postavy nabídnou svůj pohled na stejnou událost, zjišťujeme, že ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. A že každý člověk má své vlastní démony, se kterými bojuje a které se snaží skrývat nejen před cizími lidmi, ale kolikrát právě i sami před sebou a před svými nejbližšími :-(
Kniha Pod sněhem je velmi povedená psychologická sonda do života jedné rodiny. Řeší se v ní nejen vztahy mezi sourozenci, ale také manželství, intimita, nevěra, a spousta dalších témat, a jedním z nich je také narušený postoj k jídlu jedné z Blančiných dcer, a tohle je téma, o kterém se mluvit prostě musí, jinak může mít fatální následky.
Pokud máte rádi romány, které sice nejsou nabušené akcí, ale najdete v nich skvělý příběh a spoustu témat k zamyšlení, je kniha Pod sněhem to pravé právě pro vás :-) Ač má Petra svůj specifický styl psaní, já mám její knihy moc ráda a těším se na další :-)
Hodnocení 3,5*
František je obyčejný kameník. Drsný chlap, který nejraději pracuje rukama. Což s nelibostí nese jeho manželka, která by ho chtěla vidět v nějaké prestižnější pozici. Tak se z Františka stává dozorce.
Už vůbec jen ten proces náboru byl šílený v tom smyslu, že dozorcem se mohl stát téměř opravdu každý. Stačil jen správný kádrový profil a naučit se odpovědi na ty správné otázky.
František se během své nové kariéry setkává s různými typy lidí. A bohužel především s těmi, kteří těžce zneužívají svých pravomocí a léčí si své komplexy na ostatních, hlavně na ženách - vězeňkyních.
František je ovšem lidumil, jenže ten se do 50.let vůbec nehodí :-( Ale bylo hezké sledovat, že i mezi všemi těmi hajzly se našel jeden člověk se srdcem na pravém místě :-)
Kniha nebyla vůbec špatná, jen ve mě nedokázala vyvolat ty správné emoce :-/ Miluju knihy Petry Klabouchové a bohužel jsem se neubránila srovnání. Dozorce tedy určitě doporučím všem, komu se Petřiny knihy zdají moc drsné, ale přesto je téma politických procesů v 50.letech zajímá.
Malá osada na francouzském venkově, kde lidé žijí v souladu s přírodou a jsou na ni plně odkázaní a závislí. Bylo vcelku fascinující sledovat každodenní lopotění místních obyvatel s nejistým výsledkem. Žít s nimi, hladovět s nimi, ztrácet s nimi jejich blízké. Přežívat zimu, dřít se od jara do podzimu. A jediné v co mohli doufat bylo, že budou schopni uskladnit si alespoň skromné zásoby na zimu.
Vcelku šílená byla taková ta mocenská hra, když už se jim podařilo něco sklidit, museli velkou část odevzdat svým pánům. Příčilo se mi to především z důvodu, když jsme se dozvěděli jaký haj*l je mladý pán, který se na svém koni projížděl krajinou a bral si co se mu zachtělo. Nikdo před ním nebyl v bezpečí :-(
Když se v osadě objevila malá Madelaine, přišlo s ní světlo, naděje a obrovská odvaha a statečnost, kterou převálcovala i starší chlapce z rodiny, která se jí ujala.
Do příběhu se mi hůř začítalo, trošku jsem se ztrácela v postavách a bohužel i v ději. Začátek měl takové pomalejší tempo, ale poslední čtvrtina byla skvělá a napínavá a celkově hodnotím knihu nakonec velmi kladně :-)
Hustý a tajemný les, znepokojivé legendy, které se přenáší z generace na generaci a malé děti, které jen tak zmizí. Kdo za tím vším stojí? Je to opravdu tak legendární ježibaba z temného lesa černých stínů? Z místa kam se nikdo neodváží a kdo se odvážil, ten se nevrátil ?
Milovi se ztratí jeho vymodlené dvouleté dítě a tak svolává trestnou výpravu do Černého lesa. Chtějí najít tu zlou ženštinu, která sužuje jejich osadu už desítky let.
A tak se skupinka mužů a žen vydává na pochod. Už po pár dnech je jasné, že to nebude tak jednoduché a že budou mít sakra co dělat, aby se vrátili domů...
Knížka nebyla špatná, jen příběh si mě získal až zhruba v polovině. První část mě moc nebavila a přišla mi taková utahaná. Druhá polovina byla podstatně lepší a konec byl skvělý. Nejvíc se mi líbilo vyprávění z minulosti, kde se vysvětlilo co se děje a hlavně proč.
Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a určitě v budoucnu sáhnu i po nějaké další od autora :-)
Málokdy se mi stává, že po dočtení knížky sedím, koukám a vstřebávám a nemám absolutně představu, jak ji zhodnotit. Přemýšlím a nevím, jestli se mi vlastně líbila nebo nelíbila nebo co si o ní myslet.
A přesně tyhle pocity jsem po dočtení Medúz zažívala. Kniha vás nutí přemýšlet, což je samozřejmě dobře, nutí vás klást si otázky, což je také dobře. Ovšem moc odpovědí se vám zpět nedostane.
A právě tady nastal ten zlom, kdy jsem přemýšlela, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Je hezké, jak máme v anotaci termín vypravěčka románu, protože pokud jsem dobře vnímala, tak opravdu celou knihu vlastně neznáme její jméno. Což ve výsledku ničemu nevadí. Vypravěčka nám podává svůj příběh nejen o ztrátě své nejbližší kamarádky, ale také o svém velmi nevyzpytatelném zdravotním stavu.
Vidíme boj s lékaři, termíny vyšetření a s vyšetřeními samotnými a tento boj není opravdu jednoduchý. Přitom někdy stačí opravdu jen empatický lékař, který nejde daleko pro dobré slovo a naději a hned se vše snáší mnohem lépe.
Vracíme se také k rozebrání vztahu vypravěčky a její kamarádky, který dostal trhliny a my postupně odkrýváme co se mezi nimi vlastně stalo.
Kniha Medúzy není konzumní záležitost. Je to kniha k zamyšlení. Já tam objevila i jistou symboliku, a příběh se mi líbil. Líbí se mi Jakubův styl vyprávění, jen o závěru knihy jsem měla bohužel zcela jinou představu. Ale celkově kniha určitě stojí za přečtení a já ji můžu jen doporučit.
Novela Louka plná pampelišek nám přináší příběh mladé ženy Terezy, která hledá útočiště u své kamarádky v jedné malé vesničce, aby unikla ze spárů rodiny a stereotypu a našla na chvilku klid a pochopení. Je to romantický příběh, takže není překvapením, že se v jejím okolí objeví Tomáš. Rozvedený tatínek malého synka, který se do Terezy zakouká.
Ač se může zdát příběh hodně prvoplánový, a on i do určité míry takový je, styl vyprávění, kdy se nám střípky příběhu skládají dohromady pomocí vyprávění jak Terezy, tak Tomáše, ale i kamarádky Báry, tak tento styl dokázal vyšvihnout příběh ještě o kousek výš a já si ho moc užila.
Krátké fejetony, které následují po samotném hlavním příběhu se mi líbily opravdu hodně. Byly jak poučné, tak i k zamyšlení, k pobavení, několikrát mě rozesmály i nahlas a jde vidět, že paní autorka opravdu ví, co dělá a že psát opravdu umí :-) Její Heřmánkové údolí miluji a těším se i na další její knihy a tuhle vám vřele doporučuji :-)
