Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
@literarni_zasivarna
Miluji horké letní večery, vůni deště a atmosféru podzimu. V Itálii bych si dokázala představit zbytek svého života a stačila by mi jen zásoba dobrých knih, dobrého jídla, a ještě lepších přátel.
V mém srdci má speciální místo klasická literatura a přidanou hodnotu nabývá ve chvíli, když je napsána ženou. No a další speciální místo mají v mém srdci i počítačové hry, to se ani s věkem nezměnilo. A filmy, seriály, hudba a celkově umění.
Kdybych se mohla vrátit v čase, vyberu si rok 1985. A půjdu na Live Aid, protože tam jsou všichni interpreti, které miluji. Hlavně Bowieho.
Jo a Kerouac je nejhezčí spisovatel. Ale husband materiál už moc ne.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Naprosto skvělá, nadčasová kniha, kterou přečtete během jednoho odpoledne, ale v paměti vám už zůstane napořád. Ztvárnění lidské povahy a ideologie na zvířatech, kdy ke konci nelze rozeznat člověka od prasete.
V dnešní uspěchané době, kdy se city stíhají projevovat z velké části jen povrchně a není moc času na hlubší vzplanutí, si jen těžko dokážeme ve společnosti představit někoho, jako byl Werther.
Bylo to plné emocí, vášně, lásky, zoufalství a samozřejmě i onoho utrpení.
Kniha předkládá čtenáři příběhy z malého městečka a ve všech těchto příbězích figuruje Olive Kitteridgeová. Žena, která vám s největší pravděpodobností nebude hned sympatická.
Na knize se mi líbilo, že se nesnažila o vytvoření idylického prostředí, ale prosté reality. I my jsme někdy mrzutí, děláme věci, které se ostatním nelíbí a zároveň ale dokážeme být laskaví a něžní.
Taková byla přesně Olive a v Olive je kousíček každého z nás.
Schválně jsem si nečetla anotaci a nevěděla tak, o čem má kniha být. Ano, byla jsem touto knihou a následně i filmem nepolíbena, takže jsem nevěděla, co čekat.
A toto dílo mě dostalo svým příběhem, bojem proti vyšší síle, kde jak už bylo v knize řečeno, není možné vyhrát, ale jen se rvát a rvát až vám nakonec dojdou síly a nahradí vás někdo další. McMurphy se rval. Zároveň ale také zahnal mlhu z oddělení psychiatrické léčebny a zbavil je pískotu v uších. Ale co je nejdůležitější, dal těm chlapům opět důvod, proč se smát.
A bylo to báječné. Cítila jsem se po dočtení dost rozpolceně, neboť ta všudypřítomná marnost nezmizela. Ale cítila jsem se i šťastně, protože k tomu byl důvod.
Naprosto nádherný a procítěný příběh. Síla přátelství, lásky a ztráty. Remarque je jeden z těch autorů, který vás po přečtení jeho knihy nechá dlouho přemýšlet.
Tři váleční kamarádi, Robby, Lenz a Otto. Kavalíři, kteří si v životě už prošli mnohým. A mnohým si ještě projdou.
Všímat si maličkostí, být rád za každý nový den, žít. To mě Remarque ve svých knihách učí.
U tohoto díla je důležité si uvědomit dvě věci: že se jedná o drama a ještě ke všemu o absurdní.
Veškeré situace v knize postrádají jakýkoliv smysl a dialogy mezi protagonisty skáčou od jednoho tématu ke druhému. Ale o tom to vlastně celé je. Když ke knize přistoupíme tak, že jsme ochotni jako čtenáři tohle vše respektovat, dokážeme si i její čtení užít.
Absurdita hry je umocněna groteskními klaunskými scénami a věřím, že naživo v divadle by to bylo úplně o něčem jiném. I tak to bylo ale příjemné čtení.
V: Opustil jsem tě někdy?
E: Nechals mě odejít.
Tady mi trvalo o něco déle, než jsem se dostala na autorovu vlnu.
Ale musím teda říct, že když už se člověk začte, vnímá každý řádek. Rozhodně nejde o povrchní čtení, musíte tam s těmi postavami být. Musíte si představit, jak sedíte v té observatoři a překládáte Farmu zvířat do klasické řečtiny, jak pomáháte za teplých letních dnů zrenovovat váš rodinný stolek nebo jak sedíte už poněkolikáté v jedné kavárně s osobou, která vás přivádí do rozpaků. Musíte to prostě cítit.
Věřím, že Aciman je velký srdcař, který svým knihám dává přidanou hodnotu v podobě kulturně obohacující složky, která jeho díla dělají tak výjimečná.
