Snad někdy... Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Snad někdy... Moje aktivity
Tady si někdo chtěl zahrát na Jessicu Fletcherovou, ale vůbec se to nepovedlo. Absolutně nesympatické postavy. Ani netuším v jaké věku se nacházeli (kromě jedné osoby), ale vyznívali jako banda ženských kolem sedmdesátky, které nedělají nic jiného, než že běhají a strkají nos do věcí, kam by neměli. Vážně, tohle se nepovedlo ani z detektivní stránky. Zápletka naprosto nezajímavá, konec skokový bez jakéhokoliv napětí či popisu, co se tedy semlelo. A ty debaty, které se konali více méně jen u běhu? Museli by mít fyzičku olympijského běžce, aby to udýchali :D Vážně, hodně, ale hodně slabé.
Anotace zněla dobře, samotná kniha už o dost hůře. Mohlo to být vtipné, mohlo to být zajímavé. Ale já jsem roční zápisky tohoto knihkupce neshledala ani tím, ani oním. Pro mě velká nuda, kterou jsem myslela že po pár stránkách zavřu. Ale jelikož mám pošahanou nutkavost dočíst každou knihu, tak jsem to nakonec dala. Ale asi bych to moc nedoporučovala. Ač je to kniha o knihách, které bývají více méně takové to útulné čtení, tak tohle není jedna z nich. Jestli si autor myslel, že je vtipný svou nevraživostí, tak to opravdu nebyl. Od začátku na mě působil dost arogantně. Chápu, že s lidmi není snadné vyjít, a určité jeho chování i chápu. Nebo spíš jsem si na něj ke konci už trochu zvykla. Ale knihu měl napsat v trochu jiném stylu. Buď opravdu nějaké vybrané vtipné příhody, které se mu se zákazníky stali. A nebo prostě něco zajímavého z knižního světa. Vydal se takovou nijakou cestou, a den za dnem, které v knize popisuje působí monotónně a šíleně nudně. Za mě opravdu ne, sám autor se možná dostane do antikvariátu. Po tomhle už nesáhnu.
Jistě, útulná, pohodová knížka. Je to něco s čím se rádi zavrtáte pod deku, a jen si užíváte naprosto klidně plynoucí příběh. Pro někoho je to naprosto to, co chce a baví ho to. A vůbec neříkám, že je to špatně, a že vás příběh nebude bavit. Ale na mě prostě až přemíra klidně plynoucího textu. Nepotřebuju velké, dechberoucí akce či vyloženě nějaké násilí. Ale přeci jen...něco většího se tam stát mohlo a hned by to lépe odsýpalo. Jednou mi to určitě stačilo, do dalších dílů nepůjdu. Ale pro milovníky kaváren, vonícího pečiva a fantasy jako takové, je to hotový poklad.
Na léto dobré, odpočinkové. Doslova z toho sálá vedro a pot. Jenže mě se nepodařilo začíst a vůbec mě to nevtáhlo. Na to, že je to celkem krátká kniha mi to vůbec nešlo od ruky a četla jsem ji dlouho. Prostě mě to opravdu zaujalo jen tím tematickým vedrem, New Yorkem a vraždou. Ale jaká si ta detektivní náplň byla za mě slabší, a postavy mi moc zajímavé nepřišli.
Pokud nejste milovníky jídla, ani se do knihy nepouštějte. Je to totiž prvořadé k tomu, aby vás kniha bavila. Stanley totiž veškerý svůj život bere přes jídlo. Nečekejte klasickou biografii, kde to Stanley vezme od dětství, přes začátky herectví, soukromý život či bude mluvit o jeho velkých rolích. Ano, dozvíte se od každého trochu, řekla bych. Ale všechno má prostě spojené s jídlem, v každé kapitole najdete recept na něco, co se mu pojí s určitým obdobím, s určitým člověkem nebo místem. Prostě vše je popsáno a zabaleno v receptu nebo popisu jídla. Ale není to nuda, protože ani ty samotné recepty nejsou popsány nijak strojeně jako z kuchařky. Je vidět, že má všechny recepty vyzkoušené a ze své hlavy (případně z oblíbených restaurací). A možná, že už to ke konci začíná trochu víc připomínat kuchařku než životopis. Ale poslední kapitoly ukáží na to, proč to bral tímto způsobem, tedy přes jídlo. Všechno do sebe zapadne, a člověk si na konci řekne "Už to chápu". Alespoň tak na mě zapůsobila tato kniha. Takže vám k ní popřeju dobrou chuť, myslím, že si také smlsnete.
