Snad někdy... Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Snad někdy... Moje aktivity
Pokud nejste milovníky jídla, ani se do knihy nepouštějte. Je to totiž prvořadé k tomu, aby vás kniha bavila. Stanley totiž veškerý svůj život bere přes jídlo. Nečekejte klasickou biografii, kde to Stanley vezme od dětství, přes začátky herectví, soukromý život či bude mluvit o jeho velkých rolích. Ano, dozvíte se od každého trochu, řekla bych. Ale všechno má prostě spojené s jídlem, v každé kapitole najdete recept na něco, co se mu pojí s určitým obdobím, s určitým člověkem nebo místem. Prostě vše je popsáno a zabaleno v receptu nebo popisu jídla. Ale není to nuda, protože ani ty samotné recepty nejsou popsány nijak strojeně jako z kuchařky. Je vidět, že má všechny recepty vyzkoušené a ze své hlavy (případně z oblíbených restaurací). A možná, že už to ke konci začíná trochu víc připomínat kuchařku než životopis. Ale poslední kapitoly ukáží na to, proč to bral tímto způsobem, tedy přes jídlo. Všechno do sebe zapadne, a člověk si na konci řekne "Už to chápu". Alespoň tak na mě zapůsobila tato kniha. Takže vám k ní popřeju dobrou chuť, myslím, že si také smlsnete.
Ale jo, bylo to fajn. Zase se Connellymu povedlo stvořit zajímavou postavu z řad policie. Jenže tato postavička Ballardová se tak trochu víc, a možná i ráda, spíše šťourá v tom papírovaní než ve větší akci. Ne, že by tam akci neměla. Ano, místy opravdu měla a bylo to napínavé. Ale větší část děje se spíše točí okolo policejních postupů, vyslýchání svědků a zajišťování důkazů. Pro někoho tenhle klidní průběh určitě bude, ale já jsem asi spíše fanoušek Boshe.
No Zloduch, spíše plyšový medvídek z mého pohledu...:D Zloduchem bych spíše nazvala jinou osobu z tohoto příběhu. Ale nic proti tomu, do příběhu to sedlo, jelikož se ho autorka rozhodla udělat víc romanticky než bych čekala, a než by se možná i na fantasy knihu hodilo. Mohla jsem to podle názvu čekat, ale přeci jen ta romantika mi tu přišla prvořadá a já si přišla užít spíše to fantasy. Ale nejsem ze čtení zklamaná, kniha která která má přes 400 stran a tak rychle ubíhá, je vždycky skvěle napsaná. Bylo to vážně milé, magické a humorné. Takže z tohohle pohledu ji nemám co vytknout. Jen to na mě bylo tak slaďoučké, že si po tom potřebuju dát nějaký pořádný krvák.
Tak tohle ne, tohle už bych si opravdu nezopakovala. Chtěla jsem trochu pozměnit žánr, ale ochotně se vrátím k jedné detektivce za druhou. Ty mají aspoň šťávu. Tohle bylo mdlé, nudné, nesympatické, a o čem vlastně? Závěr mi to tak nějak neosvětlil. Herci by se měli držet herectví, málo kdo by měl psát. Když už tak se asi pustit jen do vlastní autobiografie, tohle se fakt nepovedlo.
Příjemná autobiografie, skvěle odsýpá, čte se lehce. Jen jsem měla pocit, že to Drew všechno z dnešního pohledu vidí docela optimisticky a růžově. Skoro každá kapitola mi přišla možná až moc sluníčková a nadějeplná. Nemůžu do toho kecat, každý si autobiografii píše po svém, a tak jak ji chce mít. Jen mi tam prostě chyběli temnější stránky jejího života (jako třeba drogové období). Spíše se zaměřuje na ty hezčí věci v životě, na které ráda vzpomíná. Ale tak, kdo by se divil? Každý chce mít zaznamenáno to, na co rád vzpomíná. Jinak ale hezká kniha, ač jsou kapitoly psány v ledabylém sledu, nejde to chronologicky za sebou. U herců už jsem si na tenhle styl zvykla. Důležité je, že se zase něco dozvíte o svém oblíbenci.
