Melanie Moreland

Konečně se dostalo i na Liama, rodina se rozrůstá, vše zapadlo jak má a i když se dost opakovalo z druhého dílu, vůbec to nebylo na škodu. Alespoň si člověk připomněl jak to bylo. Jen asi byla škoda tak rychlého závěru, po deseti letech, po pěti letech, mohlo se to trochu ještě rozvinout. Jejich děti byli pěkní rošťáci a mohlo tam být víc okamžiků jak vyrůstali a co prováděli. Přineslo by to větší hodnotu příběhu, aby tam bylo něco navíc a nevznikla z toho taková slaďárna.

Příběh ze série Melanie Moreland - 1. díl Grace - moje spása Je to svým způsobem navazující na předešlou sérii BAM, akorát je to o další generaci. Mezi čtenáři je plno co říkají, že je to klišé, ale je to jen proto, že nic takového neprožili. Já bych to nebrala zas až takové klišé, byla jsem též zaměstnanec a šéf se do mě zamiloval, byl ke mně milý, prožívala jsem zrovna hrozné období rozvodu a měla jsem plno hrozných dní. V jeho podpoře jsem našla dobrého přítele a o rok později i životního partnera. Takže chápu tyto příběhy a vůbec se jim nebráním ani je nezatracuju. Kde se vlastně pracující člověk má seznámit s někým? Kdo určuje kde a s kým se člověk má seznamovat? Docela mi vadí, když pro někoho něco je "klišé". Vždyť je tolik různých situací v životě a nikdo neříká, že je to klišé zrovna pro každého daného člověka co prožije. A teď k samotnému příběhu. Před časem jsem přečetla o chlapcích z BAM, úplně jsem si je zamilovala. Takže se mi líbí, že toto je skloubeno i s těmito chlapíky a je to vlastně pokračování jiné generace. Právník Jaxson je náladový chlapík, který si nebere žádné servítky, dokud nepozná stážistku Grace. Ta mu nedá nic zadarmo, klidně svého šéfa pošle do p... a řekne , že je blbec. Tak na takové jednání vůbec není zvyklý. Pouští hromy blesky, ale sotva se zavřou dveře za Grace, usmívá se, jak se ta drzá malá holka nenechá ničím zastrašit. A tím začíná příběh plný špičkování, názorů a bojů kdo má navrch až do jednoho dne, kdy ho Grace vytočí natolik, že se už neovládne a ...... to si musíte přečíst sami.

V těchto románkách nemůžeme očekávat duchaplný příběhy, kde se tají až dech. Jsou to příběhy k pobavení, jednoduché, nic složitého...prostě se jen cítit na chvíli jinde mimo svůj reálný život. Utéct na chvíli od reality a naplnit mysl spoustou lásky, která ve skutečném životě je úplně jiná. A takové knihy mám ráda, na jeden zátah přečíst a další den jít na další příběh. Pokud budu chtít něco více k zamyšlení, určitě sáhnu po jiném žánru.

Toulky v minulosti ovlivňují mysl. Nejhorší je špatná minulost, žádné světlo, krása, nic prostě nic. Dokud se nenajde protějšek, který vše rozjasní a copak s tím? Jak se chovat, jak to přijmout? Věčné dilema. Pokud ale někdo navede na tu správnou cestu, není pochyb. To se přesně stalo Aidenovi a bylo to skvělé.

Reid byl prostě úžasný, šťastný poznávat vše poprvé, uchovávat si krásné vzpomínky a i když někdy pochyboval, měl kolem sebe přátelé, kteří ho nenechali spadnout na dno a utápět se v minulosti. Ba naopak, ukazovali mu cestu lepšího života, jak může dosáhnout toho, co chce a ještě milovat , jak ještě nikoho v životě nemiloval. V tom nejlepším smyslu se chtěl stát úspěšným chlapem, který bude ctít svou rodinu a mít práci svých snů. A že potkal svou jedinou a konečnou lásku, to je pro něj bonus, v který nikdy nedoufal. Moc krásný příběh.

Pěkné zakončení celého týmu BAM. I v padesáti můžete najít lásku, je kolem vás, jen se pořádně podívat. Tak to bylo i u Sandy a Jordana. Myslím, že mi tihle kluci budou chybět i když mám celou sérii, není to ono, když už nebude pokračování. No musíme jít dál jako v životě , tak i k jiným příběhům.

Zase jeden povedený příběh. Tentokrát mě okouzlující herec bavil tím, že nebyl tak dokonalý. Prostě měl své nedostatky a úspěšně je doplňovala Shelby. Nesmírně mě pobavily jeho okurčičky a její nápad s OJ. Bylo pěkné vidět, jak se z rozmazleného pitomce stává uvážlivý dospělý chlap a začíná si počínat s respektem.

Někteří moc chytří lidé mají jednu špatnou vlastnost a to tu, že nedokáží přijmout sama sebe a vidět se v lepším světle. Podceňují se, obávají se a vlastně není čeho. Člověk jako takový vždy je určen žít ve smečce, jen musí najít tu pravou, co by se naučila snášet menší hříchy a ukázala tak, že vše není tak špatné jak se zdá. To se přesně stalo Haltonovi, když poznal Fee. Nevěřil sám v sebe a hledal citové problémy, tam kde nebyli. Ještě že se Fee nedala, nakonec to byl nejkrásnější konec, pohlazení na duši za všechny BAM.