Můj wishlist Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Můj wishlist Moje aktivity
Napínavá kniha! Četla jsem jedním dechem, s velkým potěšením. Petře Stehlíkové jsem zkrátka po sérii Naslouchač úplně propadla.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla slaboch, nesklonila se před šikanou, neopustila kamarády, byla věrná. Posedlost Eriel nebyla úplně normální, ale je to kniha, nikoliv skutečnost, takže to beru. Tentokrát bylo i méně slova zahlásit, a to oceňuji. Moc doufám, že autorka bude psát ještě dlouho a hodně.
Doporučuji.
První, co mě napadne je - nečtěte tenhle díl večer. Já byla včera podělaná strachy, ani jsem nechtěla jít na WC a dcera se mi náramně smála!
Knihu jsem shltla na jeden zátah, moc se mi líbí svět fénixů. Stehlíková má talent vymýšlet originální světy, to je úžasné. Vím, že by bylo co kritizovat, ale nechci.
Druhá část se dá číst samostatně a možná bych ji spíš zařadila na začátek série.
Je to celý příběh jednoho z temných fénixů, který byl zmíněný v minulém díle. Každý při čtení čeká pokračování osudu Susan, a když se ho nedočká, může být zklamaný. Ale příběh za to nemůže, je zajímavý, dobře napsaný.
Líbí se mi, že přináší i poučení - přátele neopouštíme, i když se život ubírá cestami, které mohou být úplně jiné, než jsme si vysnili.
Dočetla jsem sérii Naslouchač a nechtěla se s autorkou ještě rozloučit. Sáhla jsem tedy po této starší sérii, zajímá mě, čím začínala, jak se v tvorbě vyvíjela, v jakých světech se pohybuje. Čekala jsem knihu jednodušší, dějově slabší, méně vyzrálou.
Toto je dívčí čtení. Pokud zralý čtenář uchvácený Naslouchačem čeká totéž, nemůže dojít uspokojení. Potom hodnotí kriticky a nízko. Ale ta kniha je povedená! Svět fénixů je neokoukaný, dobře vytvořený, souvislosti dávají smysl. Je tu hodně lásky, ale ještě nevinné, křehké, idealizované.
Je tu světlo a tma. Dobro a zlo. Já sama za sebe jsem moc potěšená, že zlo není absolutní a Susan zná soucit.
Jediné, co bych vytkla, je nadměrné užívání slova zahlásit. Ale v raném díle nad tím přimhouřím ráda oko a hodnotím plným počtem.
Ach to je mi líto... Dočetla jsem.
Myslím, že poprvé v životě zažívám pocit, kdy potřebuju začít znova od začátku. Ujasnit si pojmy, kterým jsem na začátku nerozuměla, nebo je zapomněla, znovu být s malou Ilan, ještě plachou, dětskou, znovu s ní dospívat.
Urla je napínavá, chvílemi strašidelná, ale ne tak, že bych se v noci bála. Začnou se tu vysvětlovat dějiny sklenařů, sklenitu, nížin. Setkáváme se s dvěma ženami, které z touhy po moci jsou schopné zničit člověka.
A v centru sympatická pětadvacítka, i kapitán se ukáže. I když po těch peripetiích s Idou je mi o fous méně idol, raději bych vzkřísila Erna.
Doporučuji!
Nasterea...
Tolik pravd jsem v knize našla! Obraz světa v nížinách, přepychový, využívající výdobytky doby, ale právě proto neschopný samostatné existence. Svět Duvalského pohoří, krutý, nesmlouvavý, ale schopný pracovat a cítit emoce včetně lásky. Svět za reteou - bez bolestí, emocí, využívající schopností sklenařů a závislý na jejich potravinách.
Petra Stehlíková popisuje současný svět ze tří úhlů - a všechny jsou pravdivé a skutečné. Ta ženská je génius!
Teď jsem celá divoká ze strachu o pětadvacítku, pláču pro Erna, pro břízy, mé oblíbené stromy, krásné, štíhlé, čisté. Erno, pětadvacítka je otevřená!
Už se zakusuju do prvních stran Urly - s úzkostí, že jsem u konce, protože další díl není, a až bude, kde budu já? Budu ještě schopná takhle se ponořit do příběhu, knižního světa, zapomenout na realitu, starosti, práci, na všední dny, na všechno, kromě Ilan, Duvalského pohoří a pětadvacítky?
Paní Stehlíková, zasloužíte si úctu a obdiv, protože máte dar, který se nevidí ani u nás, ani ve světě...
