Česká YA tvorba Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Čtu, píšu, čtu, co jsem napsala, a píšu o tom, co jsem četla. Studentka bohemistiky a anglistiky, milovnice animáků a autorka pár YA věcí. Ale především knižní nadšenec.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Česká YA tvorba Moje aktivity
Jablečný koláč naděje má spoustu krásných myšlenek, jenže na nich stojí celý příběh a to je prostě o ničem. Z každé druhé věty cítíte, jak se autorka snažila, aby to byla další věta, kterou si poznačíte do bločku, a po chvilce to působilo strašně nepřirozeně. Všechno se to navíc odehrává hrozně rychle - kdesi jsem četla, že to mělo být middle grade, ale stejně pro trochu starší, jenže mně to tam stejně nezapadá. Postavy ploché, k nikomu jsem si nevytvořila vztah. A už vůbec se mi nelíbil styl, jakým to bylo vyprávěno - z pohledu dvou postav, které si v čase skákaly, jak se jim zachtělo. Začalo to v přítomnosti, pak se spustila retrospektiva, ale ve výsledku to celé působilo jako namíchaná retrospektiva s chronologickým vyprávěním a spíš to bylo takové shrnutí než příběh. Moc mě to mrzí, protože jsem od toho očekávala kdovíco. Ale CooBoo musím pochválit tu nádhernou obálku, která je z české tvorby. Na ni se dá dívat pořád.
Autorky opět dokazují, že jim není absolutně nic svaté. Tentokrát si vzaly na paškál Janu Eyrovou - a vyřádily se. Miluju jejich schopnost, jak zakomponují hlavní i ty zcela nepatrné prvky původního příběhu do toho nového, kde nejde udržet vážnou tvář. Ze začátku jsem byla trochu nejistá, ale nakonec mě Jane nezklamala a smála jsem se jako blázen. Má lady Jane se za mě povedla víc, ale i tohle je úžasné dílo, pokud hledáte nějakou parodii a chcete se od srdce zasmát.
Některé knihy jsou zkrátka výjimečné. Dějem, postavami, poselstvím - ideálně vším dohromady. I Was Born for This to splňuje na výbornou. Autorce se povedlo vystihnout slasti a strasti showbyznysu z obou úhlů pohledu; jak populární hvězdičky, tak i jejich fanouška. Jestli něco Alice Oseman umí, tak vztahy - a body navíc za to, že se tolik nevěnuje těm milostným, ale spíše síle přátelství.
Kolik knih začíná smrtí hlavního hrdiny? Ness mi opět dokázal, jak umí kolikrát i všední věci dotáhnout na naprostou dokonalost. Miluju ten květnatý jazyk, kterým píše, a tak perfektně vypsané emoce hrdinů byste horkotěžko hledali. Ness tu řeší tak šílená morální dilemata, až mi kolikrát běhal mráz po zádech. Přečteno téměř jedním dechem.
V knihách Johna Greena při každém čtení najdete něco nového. Ideálně pokud máte mezi čtením párletou pauzu, protože k tomu pak přistupujete úplně jinak. Aljaška mi pokaždé dá nová moudra, že už jen držet tu knihu a číst prvních pár řádků ve mně evokuje jakýsi zvláštní pocit, jako bych seděla poblíž přítele. Není to dokonalý příběh, ale právě to ho dělá výjimečným. A kam se hrabou Hvězdy...
Důstojný konec. Málokdo dokáže napsat knihu o tisíci stranách, ve které nebude ani jedno hluché místo, akce bude habaděj a nepřestane vás to bavit. Místy jsem ani nedýchala, a byť se pár věcí dalo lehce předvídat, pořád to je Maas, která předvedla svůj talent v tom, že vás vždycky vypeče. Perfektní zakončení perfektní série.
Faja je důstojným pokračováním Naslouchače - není to případ, kdy by pokračování zkazilo celou sérii, naopak. Autorka nám podává informace, které z prvního dílu zůstaly jen lehce naťuknuté, a dokresluje vymyšlený svět do posledního detailu. Konec mi bohužel přišel předvídatelný, ale o to víc jsem zvědavá, co si na nás autorka nachystá v dalším díle.
Závěr, jak se patří. Sice se nedočkáme nějaké epické bitvy, jak je tomu třeba u Maas, ale celkově jsem spokojená. Nebylo to uspěchané, objevilo se pár nečekaných odhalení a všechny dílky skládačky stihly zapadnout do sebe. Bohužel, nedokázala jsem se sžít s romantickou linkou, ale s tou mám problém už od prvního dílu. Občas si autorka trochu hraje s charaktery, až jsem si říkala, jestli by to opravdu takhle pronesli, kdyby nešlo o to čistě posunout děj, ale jak jsem už uvedla, jsem spokojená. Kaninci mě přece jen bavili o něco víc než Tryllové.
Lolita zůstává dodnes svým tématem kontroverzní a naprosto chápu, proč ji spousta čtenářů odmítá. Oproti tomu ale chápu i důvod, proč toto dílo Nabokov napsal a za jakým účelem pitvá vlastnosti a myšlenky hlavního hrdiny Humberta. Není to klasické dílo, a proto je výjimečné. Postmoderna z toho čiší na míle daleko, takže si každý z příběhu odnese to svoje. Lolita je napsaná neskutečně krásným jazykem, že už teď vím, že se k ní ještě někdy vrátím. Jde o příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Jak poznáte dobrou knihu? Běhá vám z ní mráz po zádech, i když ji čtete podesáté. A pokaždé vám dá něco nového. Což Hunger Games splňuje na výbornou, čím častěji ji čtete, tím víc se vám zařeže pod kůži. Za mě to je jedna z YA klasik, ke kterým se budu ještě ráda vracet.
