(…) Kunda, kundička pochází z latiny (cunnus), slovensky kúnda, a značí na Netolicku také rozhudu, toleranc, u pražských příručích (mužů i žen) zkratku německého slova Kundschaft. Na Kladsku nazývají malé děvče kundě. Na Valašsku se vyskytuje dokonce i jako jméno vlastní, aniž se kdo nad tím pozastavuje. V Praze bývala naproti Mánesu hospoda „U Plechové kundy“ (nyní u Weiglů), rovněž v Košířích. — Kromě názvu kunda užívá se nejčastěji slova piča, píča, pičisko, pičulina, pička, pičica, pičurenka a pod. diminutiv, pak půča, pučka, pučenka (na Slovácku). I toto slovo nemá někdy obscenního významu. Na Plassku a u Klatov značí na př. starou kudlu, v Praze malý ženský klobouk, někde v Čechách sýkorku. Na Místecku se říká dítěti, které rádo žaluje, kuří pička. O zženštilém muži říkají na Slovácku: To je píča chlap (Boršice). Pičín, Pičína, Píčnov jsou názvy českých vesnic. Roku 1415 se zmiňuje farář Mikuláš Pičule v Trutnově. Ruské pičodajka značí děvče vždy ochotné ke koitu. K tomuto pojmenování pojí se též pitka, pítka (na Lašsku) a pízda (na Slovácku a na Slovensku, ale pizda i na Prácheňsku), jež značí též na Želivsku, u Litovle, u Kroměříže a na moravském Drahansku anus. (…) Tytéž sestry učily mladší sourozence i jiné děti malovati (kresliti) po zdech „boží oka“ a „piče“, známý mezinárodní kosočtverec s čárkou uvnitř. To byl základ ke hře zvané „na boží oko“. Na tabulce se nakreslil trojhran s paprsky a „učitelka“ se otázala: „Co je to?“ — „Boží oko.“ — „Dobře.“ — Na to nakreslila kosočtverec a otázala se: „Co je to?“ — „Piča.“ — „Dobře.“ Tázaná musila však odpovídati velmi rychle. Zmýlila-li se a pojmenovala-li výkres nesprávně, řekla učitelka: „Máš hřích!“ — A udělala jí čárku. Hráčů bylo více. Na konec se čárky sčítaly, a kdo měl čárek nejvíc, byl velký hříšník. Kosočtverce kreslily děti všude: na zdi, na vrata a vrývaly je nožem do všech stromů, kde jen mohly. Kresbě [dva kosočtverce s čárkou pod sebou — pozn. red.] říkaly: „To jsou spářeny piče.“ (…)

Karel Jaroslav Obrátil (1866–1945) (K. J. Obrátil [ed.]: Kryptadia I, 1932)

(?–?) Jak se do kundy stříká, tak to z kundy teče. Ať si kdo chce co chce říká, před kundou se neuteče.

Anonym (ze středních Čech, ?)

(…) Pak přestala a já viděl, že není hotova, jen nohy roztáhla a ke mně je zdvíhala víc, přitom jen sténala, žádné slovo rozumné vůbec neřekla a já taky mlčel. Byl jsem už skoro, ale pustil jsem ho a do červené té štěrbiny jsem jí jazykem vrazil, jak ona se svírala, jako by v ní nějaké zvíře tam dole žilo. (…)

Karel Hynek Mácha (1810–1836) (Deník, 1835)