Knihy
E-knihy

Kniha o kundě

Dybbuk, 2007
3 hodiny čtení
Nakladatel
Dybbuk, 2007

Kunda. Řekněte to slovo — máte na to? Kolik jí dlužíme za ty stovky synonym, která kolem ní ve všech jazycích bázlivě a ve studu krouží, protože támhle za bukem už nějaké staré dobré dva tisíce let číhá hrozivě ztopořený prst morálky?...

Čti víc

168 Kč

Vyprodané

Zadejte e-mail a my vám dáme vědět, jakmile bude kniha dostupná.

Proč nakupovat na Martinus.cz?
  • poštovné zdarma k objednávkám od 999 Kč
  • více než 1500 výdejních míst
  • dárek ke každému nákupu

Doporučené tituly a kolekce

Více o knize

Kunda. Řekněte to slovo — máte na to? Kolik jí dlužíme za ty stovky synonym, která kolem ní ve všech jazycích bázlivě a ve studu krouží, protože támhle za bukem už nějaké staré dobré dva tisíce let číhá hrozivě ztopořený prst morálky?
Tato kniha se snaží beze studu a nezastřeně ukázat, že i když kunda je stále pro mnohé společenským tabu, pro představivost řady spisovatelů a umělců představuje šťavnaté lákadlo a po věky věků svůdný zdroj inspirace a poetické obrazotvornosti. Ať už v poezii, či próze, v intimních zpovědích, či přímo ke čtenáři promlouvajících textech, jejich řádky si každý milovník dobrodružství sice možná tajně, ale s nepochybnou zvídavostí přečte, aby pak mohl spílat nestoudné autorově odvaze a bezprostřednosti, nebo naopak aby si v skrytu duše přiznal, že kunda je pro člověka — a to ve své podstatě i ve všech svých manifestacích — nejen potěšením, ale také nevysychajícím pramenem fantazie a života.
Vždyť kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se, ať vám nastrčení herci v divadle světových dějin stokrát tvrdí něco jiného, celý život vrací jako k nejvlastnějšímu tuskulu. Ach, kmotřenko, studánko rozkoše a slasti, o tobě je tahle kniha.
Čti víc

Recenze, kritiky

"Když se žena chce státi literární kritičkou, musí si to holt nejdříve odpracovat. Doslova oddřít. Samozřejmě bych raději recenzovala hodnotnou literaturu, třeba něco od Evy Kantůrkové, Ivana Klímy nebo alespoň od Jardy Rudiše. Ale ne, to si rozeberou starší kolegové — a stejně o tom pak nic nenapíší. Na mě zbude Kniha o... no, o kundě.
Ale nelituji. Je to ostatně téma mně bližší než třeba podmořské potápění nebo vývoj palných zbraní — i když hned ženu napadne, že všechno nějak souvisí. To chtějí také naznačit sestavovatelé knihy, skrytí za vtipné pseudonymy Karel Utte a Nela D. Astonová (všimněte si důmyslně seřazených iniciál...), kteří v předmluvách dle očekávání napadají takzvané moralisty. Vytýkají jim, že se bojí ono slovo používat, že o něm nic nechtějí vědět (skutečně?) a že na něj už dva tisíce let číhá, jak hezky napsal K. Utte, „ztopořený prst morálky". A že mu mnohé dlužíme i dnes, kdy jsme ho pohodili „jako nejlacinějšího buřta hltavým psům ekonomického liberalismu", čímž je pravděpodobně míněna skutečnost, že kdejaký prasák se k „buřtu" lehce v trafice či na internetu dostane.
Tato milá knížka má pak sloužit jako takový malý pokus o odškodnění. Jako žena souhlasím, ale přece jen mám už něco za sebou, a proto se domnívám, že jde o poněkud průhledný záměr a že ani intelektuálům zase tak o něco zvláštního nejde, prostě mají také své pudy. Literárně založený vzdělanec předstírá, že odškodní pokryteckou morálkou pronásledovanou kundu (všimněte si, že to tu napíšeme jen tak) tím, že o ní sestaví knihu, do níž shromáždí literární úryvky, ve kterých se ono slovo často vyskytuje. Sepíše nám své výpisky z četby a oblíbené pasáže.
Ale k věci, tedy ke kundě. Zde hned narážíme na problém. Slovo „kunda" se používá v několika významech, jak už to u výrazů spjatých s análně-genitální anatomií bývá. První je ne právě pěkný: jde o nadávku, o označení celého člověka, většinou ženy, která je pojmenována podle jedné části těla. Jest to použití dosti vulgární a většinou ta (ale může tak být nazván i muž), jež je tak pojmenována, nemá z toho žádnou velkou radost. Tak toto použití sestavovatele knihy nezajímá, i když ho nemohou zcela obejít. Kdyby se totiž třeba nějaký román jmenoval Kniha o Kundě, mohli bychom si představit, že půjde o drsný sociálně-psychologický příběh, v němž se autor bude chtít vyrovnat s nějakou proradnou ženou.
V této knize jde však konkrétně o orgán, ovšem v jistém stavu použití. Neříká se mu tu proto vagina nebo vulva, neboť to by připomínalo knihu lékařskou nebo feministickou. Kundou se nazývá ve stavu jistého emocionálního zaujetí, které je však orientováno nikoli k celé ženě, ale jen k její časti. V tomto případě se hodnota pojmenování radikálně proměňuje. Již to není opovrhovaná bytost, ale naopak opěvovaná, vzývaná, ba zbožňovaná část těla, která se těší mimořádnému zájmu, obdivu, ba fascinaci, která přechází až do
třeštění. To je přece zajímavé a o mužích to leccos vypovídá! Hned první, jaksi programový úryvek to říká zcela jasně. Pochází od A. S. Puškina, což by nemělo nikoho překvapovat. Do svých tajných zápisků si tento erotoman napsal toto: „Na ženu lze pohlížet jako na bohyni, leč toliko z jediného důvodu: že v každé ženě přebývá skutečné božstvo — Kunda." Za takové vyznání panu Puškinovi pěkně děkuji.
Nyní však přistupme k obsahu knihy. Úryvků sebrali pořadatelé na dvě stovky. Nabírali z koryt a korýtek z časů blízkých i vzdálených, od klasiků i anonymů, psavců světových i domácích (překvapí však absence Ludvíka Vaculíka a Dominika Tatarky, bez nich je to neúplné), hojně jsou zastoupeni anonymové. V naprosté většině jde o popisy koitu či příbuzné činnosti. Ve schopnosti zmocnit se těchto úkonů slovem vězí vlastně celá podstata věci. Když to člověk umí, jest umělcem, když ne, jen vilným grafomanem. Škála možností se sice zdá široká, ale po čase počne ta zpočátku bujná metaforika poněkud nudit. U textů staršího data, zvláště těch pocházejících z Francie, jež, zdá se, plodila pornografii nejvíce, se stále opakují stejné příměry: škeblička, lastůrka, kytička (konvalinek), mušlička, studánka a tak dále. U textu novějších metaforicky pojmenování ustupuje přímému, ale to také není nijak inspirativní. Současní spisovatelé — opět jsou tu silně zastoupeni Francouzi — vůbec budí dojem, že jde o poněkud sadisticky zatížené typy, ale to nepřekvapuje. Velmi často se opakuje motiv jakéhosi symbolického rozhovoru, jenž se uskutečňuje metodou cunnilingu, což snad netřeba inteligentním čtenářům tohoto časopisu překládat, ostatně slovo, o něž tu běží, je v termínu obsažené. Tuto praktiku je možné v jistém smyslu považovat za literátskou, neb pracuje s jazykem.
Výběr jistě usnadnila skutečnost, že až do začátku dvacátého století byla linie mezi takzvanou seriózní literaturou a pornografií poměrně striktně vymezena. Porno bylo sice občas stíhané a distribuovalo se tajně, ale zato si nemuselo hrát na vážnou literaturu. Hrabě či vikomt vytasil své nářadí, baronka či pasačka (v době osvícenské to byl mnich a jeptiška) roztáhla nohy — a jelo to od začátku až do konce. Ne že by se ani tady nepoznali mistři, ale Maupassant, Balzac či Wilde si k pornografickému žánru většinou jen tak odskočili, aby se zase vrátili do normálních vod. Nástupem moderní doby je to jiné a i tvrdé pornografické scény prostupují celou literaturu. Kniha bez nich je jako kulhavá, alespoň tak si to autoři myslí. Literární ceny se dávají i za knihy, které bych já u své matky viděla jen velmi nerada. Základní dojem čtenářčin jest pak ten, že úroveň psaní o těchto věcech upadá spolu s tím, jak otevřeně se o tom může psát.
Kniha je to na pohled ale pěkná, čtvercový formát není sice úplně praktický do knihovny, navíc hřbet s velkým nápisem Kniha o kundě nemusí být úplně to pravé, co si člověk strčí na polici, jiným se však právě toto může líbit."
Jarka Purkrábková, Týden, 24/2007

"Svazek s titulem, který bezpečně zaujme. Karel Utte, jeden z editorů knihy, již nyní vydalo nakladatelství dybbuk, v úvodu píše: "Kunda. Řekněte to slovo - máte na to? Vždyť kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se, ať vám nastrčení herci v divadle světových dějin stokrát tvrdí něco jiného, celý život vrací jako k nejvlastnějšímu tuskulu."
Samotná kniha pak vrší úryvky z děl, které obsahují právě kýžené slovo. Počíná se Alexandrem Sergejevičem Puškinem a končí Petrou Hůlovou, jejíž Umělohmotný třípokoj byl nedávno převeden rovněž do divadelní podoby. Najdeme zde také ukázky z textů Bohumila Hrabala, Vítězslava Nezvala, Františka Halase, Paula Verlaina, Karla Hynka Máchy či větu Henryho Millera: "Byla to doba, kdy visela kunda ve vzduchu."
Nechybí ani slovníková hesla, třeba z Obrátilova Velkého slovníku sprostých slov, v němž se lze mimo jiné dočíst: "V Praze naproti,Mánesu‘ bývala hospoda,U Plechové kundy‘..." Zastoupeny jsou i lidové říkanky: "Ptala se Zuzana Kuby,/ má-li kunda taky zuby;/ vždycky se mě ptají naši,/ jestli kunda taky straší."
Jistě by se dala najít ještě spousta dalších ukázek, ale po pročtení svazku bude patrně většina čtenářů již bohatě nasycena. Je tu ale ještě jedna neodbytná otázka: Kdo by dostal finanční odměnu, kdyby se tento titul případně stal příští rok Knihou roku Magnesia Litera...?"
Ondřej Horák, 21.6. 2007, Lidové noviny

Skúste povedať nahlas to slovo, máte na to? (Alexander Balogh), knihy.sme.sk

Našli jste v našem obsahu nějaké nepřesnosti?
Dejte nám o tom vědět.

Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.

Počet stran
224
Hmotnost
218 g
Rok vydání
2007
Vazba
brožovaná vazba
Jazyk
český
Nakladatelství
Dybbuk
Rozměr
140×140 mm
ISBN
8086862286
Naše katalogové číslo
38995

Recenze

Jak se vám kniha líbila?

4,0 / 5

2 hodnocení

1
0
1
0
0

O autorech/autorkách

Čti víc

„Známkou dobré knihy je, že se tím více líbí, čím starší se člověk stává.“

Georg Christoph Lichtenberg