Éric Chacour: Co o tobě vím

Otcové jsou určeni k tomu, aby odešli: ten tvůj zemřel v noci. V posteli, jako Násir v době, kdy už se všichni smiřovali s jeho nesmrtelností. Matka si toho všimla až ráno. Bylo nezvyklé, že se probudila dřív než on. Myslela si, že po jejím boku spí, a netroufala si ho rušit. Smrti se odevzdával se stejnou nezviklatelnou absencí výrazu, s jakou čelil životu, a nic nenasvědčovalo tomu, že dal právě před druhým přednost prvnímu. Automaticky pohlédla na hodinky. Bylo po šesté. Divila se, že nevstal v pět dvacet, jak bylo jeho zvykem. Nejdřív se bála, aby jí nevyčítal, že ho vzbudila. Možná prostě jen potřeboval trochu víc spánku. Kdo koneckonců byla, aby věděla lépe než lékař, co je pro něj dobré?