Kolibřík

Kolibřík, Sandro Veronesi

Příběh jedné rodiny, který si každý z vás poskládá ze střípků vzpomínek, dopisů, seznamů, ale i básní a ukázek z jiných knih. Ústřední postavou je oční lékař Marco, díky němuž poznáváme lidi kolem něj. Melancholický román, ve kterém se objevuje smrt v různých podobách, avšak zároveň je i oslavou života.

Tato kniha je velice zvláštní, ale získala si mě. Od začátku se mi to dobře četlo. Hned v první kapitole nám autor naznačí tajemství, které nás nutí číst dál, abychom ho odhalili. Připravte se však na časté a velké skákání v čase. Některé dopisy Vám mohou přijít nicneříkající, ale čím více čtete, tím více se do příběhu dostáváte a pomalu ho rozmotáváte. Jednotlivé dílky skládačky do sebe začnou pasovat a Vy si to budete užívat.

Příběh není vůbec veselý, někdy je spíš čtení náročné a smutné při představě, čím vším si člověk může projít. Ale místy je to napsáno i zábavně a úsměvně. Většinu času však čekejte smutek a depresi.

Román o lásce, o rodině, o naději i o smrti. Jako celek je to krásné i zábavné, poučné i zajímavé, pomalé i napínavé. Je tam prostě všechno a já si čtení moc užila.

Původně jsem chtěla dát plný počet hvězd, ale nechala jsem si pár dní pauzu, než jsem o knize něco napsala a musím řici, že ač při čtení mi to přišlo hodně silné, tak po pár dnech jsem měla problém vzpomenout si, o čem kniha byla, takže bohužel ve mně zanechala méně, než jsem původně myslela. Ale i tak jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

4*/5*

Rozprávačský štýl je výborný, no zároveň príliš zmätočný na to, aby si ho čitateľ dokázal naplno užiť. Autor skáče medzi rokmi tak neuvážene, že ma to vyrušovalo. Chcel obsiahnuť celú mieru nešťastia a aj radosti hlavného hrdinu, ale v konečnom dôsledku to pôsobilo zvláštne chaoticky.

Roky sa prelínali, postavy pribúdali a taktiež situácie. Nepáčilo sa mi najviac to, že spisovateľ niečo prezradil vopred a až o sto strán sa k tomu vrátil, aby to úplne ozrejmil. To za určitých okolností neprekáža, no tie informácie boli také dôležité pre ďalšie napredovanie deja, že som skutočne nechápala štýl, akým je dielo napísané. Prečo sme vedeli to podstatné skôr a trvalo dlho, kým sa to priblížilo? Áno, niektorí spisovatelia píšu tak, že to nahlodáva moju zvedavosť, ale toto ma iba znechutilo. Už som sa na nič netešila. No ako to u mňa býva, stále som verila, že sa povaha knihy môže zmeniť. Nezmenila sa.

Chcela by som spomenúť to, čo sa mi na príbehu páčilo. Niektoré časti som hltala. Mali dynamiku, boli zaujímavé a hlavne nádherne napísané. Rozprávač bol v niektorých okamihoch čarovný (to on ma na začiatku prilepil ku knihe), a keď išiel autor do hĺbky, tak to vážne stálo za to. Bol láskavý. Bolo zážitkom čítať krásne úvahy o živote. Vtedy som rozumela tomu, prečo sa tento počin dočkal českého aj slovenského prekladu. Prečo je ocenený. No na druhú stranu mi niektoré pasáže tento dobrý pocit kazili. Nudili ma. Nedokázala som pochopiť, prečo sa Sandro obťažoval takýmito detailmi, ale vy ich môžete oceniť. Každý čitateľ má iný vkus. Mne to pokazilo dojmy z celého diela. Mám zmiešané pocity. Raz bol Kolibrík úžasný, potom spadol pre odbočky v deji do priemernosti, ba priam podpriemernosti. Bohužiaľ.

2,5/5