Kniha zpřístupňuje českému čtenáři teologické prameny k počátkům ariánského sporu před koncilem v Nikaii (325), tj. texty „hereziarchy“ Areia z Alexandrie, jeho oponenta biskupa Alexandra z Alexandrie a Areiových zastánců, zvláště biskupů Eusebia z Nikomédeie a Eusebia z Kaisareie. Ariánský spor, jenž se týkal definice vztahu původu Božích hypostazí Otce a Syna a způsobu vyjádření plného božství Krista, Božího Syna, vznikl jako teologická kontroverze uvnitř církve v egyptské Alexandrii, brzy se však rozrostl ve spor zaměstnávající řadu významných osobností všeobecné církve zejména ve východních oblastech římské říše a posléze se stal důležitým impulsem ke svolání prvního všeobecného sněmu do Nikaie. Kniha odhaluje nejen nejednotu v terminologii i značné rozdíly v náhledech na tuto podstatnou teologickou otázku mezi jednotlivými představiteli tehdejší církve, ale na pozadí dochovaných pramenů umožňuje také vhled do nastavení vztahů mezi kněžími a biskupem v alexandrijské diecézi na začátku 4. století a do povahy vztahů mezi biskupy ve východořímských diecézích.
