Je čtrnáctého srpna a městečko Pico Mundo v jižní Kalifornii se topí v žáru letního dne. Teplota stoupá, ale pořád je to bod mrazu ve srovnání s výhní pekla, jaké tyhle jinak poklidné končiny čeká. Ulicemi se plíží přízraky, neživé stíny se nedočkavě třesou na hostinu ďábla, který se blíží. Jediný člověk ví o téhle hrozbě, jediný člověk má moc zabránit sabatu. Odd Thomas komunikuje s mrtvými, je schopný vidět věci, které jiní nevidí, díky daru, o nějž nestál.
Tak jako v jiných Koontzových románech balancuje i tady čtenář na hraně reality a tak jako mnohokrát předtím nechává se ochotně vtáhnout do světa za zrcadlem a spolu s vypravěčem a řádnou porcí husí kůže absolvuje všechna dobrodružství, která se mu nabízejí. Protože nakonec v celém tom dramatu sehrají hlavní roli živí, obyčejní lidé z masa a krve, a taky neobyčejní, kteří se spíš podobají zplozencům toho pekla.
15. srpna se rozhodne, jak bude dál žít náčelník policie Waytt Porter s manželkou Karlou, Malý Ozzie, Terri Stambaughová, Viola se svými dcerkami a spousta dalších lidí, jak se vyplní věštba z pouti, podle níž zůstane Stormy Llewellynová s Oddem do konce svých dnů.
Celý ten příběh trvá vlastně jen čtyřiadvacet hodin, ale jeho síla a hloubka citů vyvěrající z každé řádky vydají za román plný ďábelských intrik, napětí a lásky.
