V povojnových časoch, v období hospodárskej krízy okolo roku 1930, sa spolu s dvoma kamarátmi prebíjajú životom, ako vedia. Majú autoopravovňu a pokúšajú sa čeliť hroziacej nezamestnanosti... Číst víc
Zeptejte se online knihkupce!
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
--- ktoré sa jednoducho nedajú hodnotiť bez emócií. A pre mňa je toto jedna z nich. K medzivojnovej literatúre som sa dostala, ako všetci, na strednej škole. A tam som ju aj nechala s jej smútkom.
Traja kamaráti sa mi nejako dostali do rúk a už keď knihu vlastním nedá sa odmietať. Tak som ju otvorila prekvapilo ma, že to nie je také ťažkopádne opisovanie následkov vojny. Šlo to tak ľahko, ako chcenie žiť a vrátiť sa do normálneho života. Žiť normálne po vojne nie je ľahké, ostanú stopy... Písať o živote po vojne ľahko, sa tiež vždy nedá, preto občas (často:)) som si knižku pokropila slzami.
Chcem vidieť toho frajera, čo by pri Troch kamarátoch neplakal.
Osudy troch kamarátov odrážajú vojnu tak silno, ako silno sa oni tomu bránia. A ja to každý raz tak silno prežívam s nimi...
@literarni_zasivarna Miluji horké letní večery, vůni deště a atmosféru podzimu. V Itálii bych si dokázala představit zbytek svého života a stačila by mi jen zásoba dobrých knih, dobrého jídla, a ještě lepších přátel. V mém srdci má speciální místo klasická literatura a přidanou hodnotu nabývá ve chvíli, když je napsána ženou. No a další speciální místo mají v mém srdci i počítačové hry, to se ani s věkem nezměnilo. A filmy, seriály, hudba a celkově umění. Kdybych se mohla vrátit v čase, vyberu si rok 1985. A půjdu na Live Aid, protože tam jsou všichni interpreti, které miluji. Hlavně Bowieho. Jo a Kerouac je nejhezčí spisovatel. Ale husband materiál už moc ne.
Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Paul Remark) se narodil v Osnabrücku jako syn vazače knih. Z učitelského semináře musel odejít na vojnu. Po válce má různé zaměstnání, je učitelem na lidové škole, varhaníkem, kameníkům, spolupracovníkům nakladatelství, žurnalistům, automobilovým závodníkem. V roce 1932 opouští Německo a r. 1939 emigruje do USA, po roce 1945 žije střídavě v USA a švýcarském městečku Porto Ronco.
Slovenský spisovateľ je jedno z najstarších slovenských vydavateľstiev. Za viac ako 70 rokov svojej existencie vydalo vyše 5 600 kníh v celkovom náklade 47 miliónov výtlačkov. Orientuje sa na vydávanie beletrie, a to pôvodnej slovenskej i preloženej. Jeho najznámejšou edíciou je Zelená knižnica. Jeho najpredávanejšími domácimi autormi sú Jana Pronská, Lucia Sasková, Katarína Gillerová a Kristína Brestenská, zo zahraničných autorov sú to Agatha Christie, Daniel Silva, Mary Baloghová, Sarah E. Ladd a ďalší.
Ako vzniklo vaše vydavateľstvo?
Založili ho slovenskí intelektuáli v roku 1951 v Bratislave a hneď od začiatku vydávalo nielen knižné diela, ale aj časopisy. Okrem literárnych skvostov tu vyšiel aj Karol May či prvá „bondovka“ Iana Fleminga a vychádzal tu aj populárny časopis Expres a Revue svetovej literatúry, v ponovembrovom období zase „bájna Angelika“ či Vtáky v tŕní, Literárny týždenník a Kultúrny život. K 1. 1. 1993 sa vydavateľstvo transformovalo na akciovú spoločnosť a tento dátum pokladá legislatíva za dátum vzniku vydavateľstva. Takže narodeniny môžeme oslavovať dvakrát, raz dokonca spolu so samostatným Slovenskom.
Podľa čoho si vyberáte tituly, ktoré vydáte?
Snažíme sa vybrať z ponuky rukopisov to najlepšie a najmä to, čo má šancu zaujať súčasného čitateľa. Nekúpené a nečítané knihy patria k tým najsmutnejším veciam na svete. Veľa autorov sa rokmi zžilo s naším vydavateľstvom a tým sme vydali a vydávame všetko, čo napíšu, pokiaľ to zodpovedá ich a našej úrovni. Jazyk a štylistika sa u nás stále nosia a naše texty patria stále k tým najlepšie apretovaným.
Na ktorú knihu ste najviac hrdí?
Na tú, ktorá práve vychádza.
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete mimo jiné sbírat knihomolské odznaky nebo zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
Aktivovat čtenářský profil„Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Tím nechci říct, že jsem během těch let nikdy nezakusil pocit štěstí nebo radosti. Utrpení je zkrátka totalitní: vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže. “
