Vlci

Příběh, jak už to u řezníka z Bruntálu bývá zvykem, nepostrádá akci, erotiku a především hektolitry krve. Hlášek citelně ubylo, což mnozí z jeho ctitelů budou nejspíše cítit jako velkou újmu. Ale jak říká sám autor „Je to jiné, protože je to v er formě, tím pádem tam nemohou mít žádné hlášky, komentáře a podobně. Hlavní hlášky vznikají tím, že si hrdina něco myslí, něco glosuje. V ich formě to jde prostě mnohem snadněji.“ Ostatně hlášky, které ve Vlcích přeci jen jsou (stačí se pořádně dívat), stojí za to.

Ve své podstatě jsou Vlci starým prostým akčním příběhem o zradě a pomstě zasazeným do vzdálené minulosti. Ale hlavní devizou je, že nám Vlci vysvětlí, kterak Gerhard ke svému jménu přišel a jak vznikla slovanská větev upírské rodiny, čímž pěkně doplňuje trilogii Bratrstvo krve.

Možná někomu bude vadit změna formy, vcelku krátký rozsah knihy či absence hlášek, ale pokud František říká: „Chtěl jsem si vyzkoušet něco jiného, zkusit trošku jiný styl,“ tak já říkám: „Ano!“ Je fajn, když autor experimentuje. Zvlášť, když to je v rámci jednoho univerza. To je ještě lepší. A já se těším na pokračování. Říká se, že se příště budou Jan Bezzemek s Gerhardem řezat u Stalingradu. (Jan Procházka / Fantasy-svet.net)