Monografie pojednává o významových vztazích mezi klauzemi, příp. většími jednotkami v českých textech, a sleduje zejména ty z nich, jež nejsou vyjádřeny pomocí spojovacího prostředku (tzv. implicitní diskurzní vztahy, např. vztah příčiny ve dvojici vět Musíme na nákup. Všechno jsme snědli.). V první části knihy jsou vymezeny významové druhy diskurzních vztahů (např. vztahy časové, podmínka, příčina a následek, přípustka, konjunkce, disjunkce, exemplifikace, generalizace ad.) Podrobně je popsáno odlišení implicitních diskurzních vztahů od dalších druhů vztahů v textu a vyhodnocuje se také mezianotátorská shoda při identifikaci implicitních diskurzních vztahů. Vlastní analýza vychází ze dvou sad dat vytvořených pro tento výzkum, jednak z anotovaného korpusu PDiT-EDA 1.0 (Enriched Discourse Annotation of PDiT Subset 1.0), který navazuje na sérii pražských diskurzních korpusů, jednak z psycholingvistických experimentů zaměřených na porozumění implicitním diskurzním vztahům. Na základě korpusových dat je porovnáno zastoupení implicitních a explicitních diskurzních vztahů v češtině (explicitními vztahy rozumíme vztahy s vyjádřeným spojovacím výrazem); sledujeme, které významové typy vztahů se realizují spíše implicitně a které spíše explicitně. Zároveň se zabýváme syntaktickou realizací diskurzních vztahů, tj. vztahy mezivětnými a vnitrovětnými. U vybraných typů diskurzních vztahů (konfrontace, přípustka, současnost, nesoučasnost) pak analyzujeme na základě dat z psycholingvistických experimentů, nakolik je pro jejich správné pochopení nutná přítomnost spojovacího prostředku, a porovnáváme tyto výsledky se zjištěními z korpusu PDiT-EDA 1.0.
