Tato kniha nabízí zamyšlení nad vztahem mezi člověkem, prostorem a transcendencí.

Z různých perspektiv a na odlišných příkladech ukazuje, jak člověk vnímá posvátné v rámci své zkušenosti specifického prostoru. Autoři jednotlivých příspěvků reprezentují rozličné obory – přírodovědu, teologii, religionistiku, historii, teorii umění, filmu a architektury – mnozí však překračují obvyklý diskurs své disciplíny a podávají také osobní pohled, založený na introspekci a reflektované existenciální zkušenosti.

Čtenář je jakoby doprovázen na cestě po mnoha podivuhodných prostorech, od syrově krásné polární krajiny přes imaginativní svět pravoslavných ikon až třeba po moderní sakrální architekturu. V každém z těchto navštívených prostorů pak má příležitost uvažovat nad tím, jakým způsobem u člověka funguje ono sensorium, které mu umožňuje setkávat se s tím, co je zcela jiné, co jej přesahuje, co je pro něj to „poslední nepodmíněné“.