Konsenzus a kompromis

Přečtená

První Československá republika se uchovala jako stabilní demokratický stát po celé dvacetiletí své existence. Pevné zakotvení demokratických principů vládnutí bylo podmíněno řadou historických i kulturních faktorů, nejvýznamnější roli však sehrálo chování několika masových českých politických stran, které se dokázaly v okamžicích zhroucení habsburské říše chopit ini-ciativy a vytvořit funkční parlamentní systém. Žádná z nich neměla dostatek sil, aby na sebe strhla rozhodující moc, bylo proto nezbytné uzavírat pro získání dostatečné demokratické většiny koalice. Podmínkou přitom bylo, že se strany dovedou povznést nad partikulární stranické zájmy a zohlední obecné potřeby společnosti nového státu. Nejméně čtyři roky trvalo, než dospěly k vyváženému stanovisku mezi konsenzem o obecných otázkách a kompromisy ve sféře stranických požadavků. V letech 1918-1922 se tak vystřídalo několik vládních formací, než se stabilizovala celonárodní koalice českých, resp. československých stran, která pak tvořila pevnou oporu parlamentního politického systému garantujícího všem občanům širokou škálu demokratických práv a svobod.