Etta a Otto a Russell a James

Přečtená

On the Road ve třiaosmdesáti? Proč ne?
Elegantní, lyrické, provokativní a hluboké vyprávění. Kniha o lásce a ztrátě, o paměti a zapomínání a velkém motoru všeho dění – naději.

Ettě je třiaosmdesát a ještě nikdy neviděla oceán. A tak si jednoho dne velmi časně ráno vezme pušku, kousek čokolády a své nejpohodlnější boty a vydá se na cestu dlouhou přes tři tisíce kilometrů – z kanadské farmy v prérii až na východní pobřeží severního Atlantiku.
Až se Otto, její manžel, probudí, najde na kuchyňském stole vzkaz. Snad se nezapomenu vrátit, píše Etta. Otto už oceán viděl, kdysi dávno přeplul celý Atlantik, aby mohl bojovat kdesi daleko v jedné veliké válce. Ettě rozumí. Jenomže teď, když je doma sám, musí zápasit se svými démony a těm se jen velmi těžko brání…
Russell se Ottovi celý život snažil vyrovnat a od prvního okamžiku miloval Ettu. Teď trvá na tom, že je třeba ji najít, ať je kdekoli. Rozhodne se opustit vlastní farmu – a je to vůbec první akt vzdoru v jeho životě.
Etta zatím putuje k oceánu a doprovází ji kojot, kterému dala jméno James…

Hranice mezi vzpomínkami, iluzemi a realitou se pomalu smazávají. Příběh této zvláštní čtveřice se přesouvá tam a zase zpět z horka a sucha poklidné venkovské farmy dneška k rozjitřeným dnům minulým, měsícům a rokům plným chudoby, hladu, války, vášní a nadějí; od touhy věci si pamatovat ke snaze je zapomenout.
A Etta, Otto i Russell pomalu začínají chápat, že je možná nejvyšší čas vidět a navštívit věci a místa, po kterých celý život toužili, a nahlas vyslovit to, co se nikdy vyslovit neodvážili.