Panovnický majestát

Předkládaná kniha si neklade za cíl seznámit čtenáře s životopisy habsburských panovníků ani podniknout sondu do fungování císařského dvora. Je zaměřena na české prostředí a částečně i na prostředí moravské, jakkoli její autoři vnímají odlišnosti obou korunních zemí i fakt, že jejich vztah k panovníkovi nebyl v raném novověku vždy shodný. Morava tak v mnoha kapitolách představuje spíše komparativní materiál než meritorní předmět zájmu, a to i z důvodu, že již existují badatelé věnující se dané problematice optikou moravských pramenů.

Pro Čechy, Moravu i Slezsko však platí základní premisa, že zde český král ve sledovaném období 17. a 18. století trvale nesídlil. Přesto zde byl přítomen jako princip, jako symbol nebo jej bylo možné identifikovat prostřednictvím existujících mocenských vztahů: české země se k němu upínaly jako k hlavě politického systému. Na druhou stranu platí, že české země nestály ani v nejmenším mimo zájem Habsburků, kteří je aktivně spravovali, zasahovali do jejich vnitřního života a neustále zdůrazňovali fakt, že jsou českými králi, odkazovali se na tradice s tím spojené a pohybovali se v právním rámci, jenž byl takto vymezen.