Monografie
Aramejština knihy Zohar přináší přehled základních morfologických jevů zoharické aramejštiny. Úvod seznamuje čtenáře s rozsáhlou vědeckou diskuzí o povaze aramejštiny knihy Zohar a zachycuje vývoj jejího vnímání od doby prvních vědeckých prací, které ji prohlašovaly za pokleslý umělý jazyk, až do současnosti, kdy je klasifikována jako přirozený literární jazyk a součást širšího proudu aramejské středověké literární tvorby.
Prvním prezentovaným morfologickým jevem jsou jména. Vedle zájmen osobních a jejich dvojí funkce, kdy mohou reprezentovat též sloveso „být“, je pozornost věnována i zájmenům ukazovacím, zájmenům tázacím a samostatným zájmenům přivlastňovacím. Větší část kapitoly se zaměřuje na jména podstatná, jejich flexi, vyjádření vlastnictví a povinnosti, krátce jsou probrána také jména přídavná. Obsahem kapitoly druhé, jejíž rozsah představuje podstatnou část knihy, je přehled slovesného systému zoharické aramejštiny, tedy realizace slovesných kořenů v jednotlivých slovesných formách (participium, perfektum, imperfektum, infinitiv, imperativ a zájmenné přípony sloves, které jsou důležitým rysem pozdní literární aramejštiny). Tři závěrečné kratší kapitoly se zabývají vybranými adverbii a adverbiálními předložkami, spojkami a číslovkami. Přehled morfologických jevů je vždy doplněn o příklady z knihy Zohar, které popsané jevy ilustrují a zároveň také předkládají fundamentální témata zoharické mystiky – pojetí B-ha, zoharickou kosmologii a kosmogonii, antropologii, teurgii plnění micvot a nauku o tikun ha-olam čili přesvědčení, že tento svět je možné přeměnit ve svět lepší.
Specifický charakter zoharické aramejštiny je překážkou, jejíž existence staví zájemce o studium knihy Zohar před náročnou výzvu. Monografie zdolání této bariéry usnadňuje. Především je však cenným zdrojem pro komparativní filologické studium.
