Mladý Američan nabitý energií jménem Hiram Bingham, se vydal zkoumat oblast peruánských východních And, divoký kraj, který byl na počátku dvacátého století zcela neprobádaný. "Neznám žádné jiné místo na světě, které by se s tím dalo srovnávat. Nejenom musíme obdivovat mocné zasněžené vrcholky, propichující mračna v třítisícimetrových výškách, ale i obří žulové stěny, hýřící všemi barvami, vzpínající se stovky metrů nad lesklými, zpěněnými, divokými peřejemi. Ten obraz ve výrazném kontrastu doplňuje tajuplná, čarovná džungle."
V roce 1911 objevil Machu Picchu, bájné město Inků, a to ho proslavilo. "Přišlo mi to jako neuvěřitelný sen… Ten pohled mě omráčil." Město, rozprostřené po vysokém horském hřebeni, přežilo, aniž by bylo objeveno, příchod španělských dobyvatelů, a tím byly uchráněny nedotčené ukázky nejkrásnější incké architektury.
Avšak tady Binghamovy zásluhy zdaleka nekončí. Během jedné krátké sezóny, jak sám vypráví s živostí přirozeného vypravěče, putoval dál, aby objevil další dvě ztracená incká města: Vitcos, kde byl zavražděn jeden z posledních inckých vládců, a další osídlení, ukryté v hlubokém vysokohorském pralese.
Tato mimořádná publikace, s bohatou obrazovou přílohou, obsahuje fotografické záběry všech velkých inckých památných míst, popsaných v knize, a Hugh Thomson ve svém úvodu hodnotí Binghamovy výjimečné úspěchy.
Přišlo mi to jako neuvěřitelný sen. Začínal jsem si pomalu uvědomovat, že tato zeď, a k ní připojená polokruhová svatyně nad jeskyní, jsou tak ušlechtilé, jako to nejvýstavnější kamenné zdivo na světě. Tajil se mi dech. Co je tohle za místo? Proč nám o něm nikdo neřekl? Překvapení následovalo za překvapením v divokém sledu. Došli jsme k ohromnému schodišti z velkých žulových kvádrů, a tu se před námi objevily zbytky dvou nejkrásnějších a nejzajímavějších staveb v celé starobylé Americe. Zdi, postavené z překrásné bílé žuly, obsahovaly kvádry kyklopských rozměrů, vyšší než člověk. Ten pohled mě doslova omráčil. Hiram Bingham
