Maroko fascinuje nedefinovatelnou směsí dojmů, které se na vás valí: exotickou různorodostí berberského, arabského a černošského obyvatelstva, stmeleného islámem a kdysi utiskovaného kolonialismem; exotikou bytové kultury a životního stylu, typickými arabskými malebnými oděvy i berberskými kroji, které se liší podle příslušnosti ke kmenu; exotikou místní kuchyně a obyčeji při stolování, výrobky uměleckých řemesel, arabsko-islámskou kulturou a uměním západomaghrebského stylu; exotikou berberských kasbahů i nádherou divoké krajiny. Když v Tangeru vystoupíte na pevnou zem, vstupujete sice pouze do \"bílé\" Afriky, ale zároveň kladete nohu na \"černý\" kontinent. Na počátku třetího tisíciletí se již samozřejmě nikdo nedomnívá, že nejzazší západ (Maghreb al-Aksa) leží na konci světa, jak si to kdysi mysleli staří Řekové, kteří právě tam - podle mýtů - nechávali své hrdiny Persea a Héraklea prožívat nebezpečná dobrodružství. Právě tak dnešní turisté nehledají v údolí Loukos antický ráj se zahradou Hesperidek, kde zrála ona zázračná zlatá jablka darem nesmrtelnosti a věčného mládí.
A tak stačí jen zavřít oči a duchem se přenést nad vyprahlou, divokou krajinu - uslyšíte svištění písku, vzdálené vyvolávání muezína k modlitbě i tichý cinkot penízků na čelenkách berberských žen. Exotika \"bílé Afriky\" se skládá z kaleidoskopu vlivů maurských, tureckých, arabských, berberských, španělských, portugalských a především francouzských. Prolistujete-li si tuto knížku, jistě uznáte, že toto království (a to do slova a do písmene) je nadmíru lákavým místem pro vaši příští dovolenou.
