Stromy a člověk patří k sobě odjakživa. Po staletí lidem poskytují útočiště, chrání je před horkem, zásobují jedlými plody a skýtají využití v potravinářství i v lékařství. Dávají jim dřevo, z něhož se vyrábějí nástroje, zbraně i hračky a staví domy, lodě i mosty. Poskytují palivo, které se stalo pohonem civilizace. A nejen to - stromy mají odedávna své místo v lidové tradici.

Naši předkové uctívali přírodní síly, nabízeli jim dary a oživovali svět, jehož se sami cítili být neoddělitelnou součástí. Mohutný vzpřímený strom, jehož silné kořeny vězí pevně hluboko v zemi, opravdu působí jako nezlomný pilíř a není divu, že obrazem celého vesmíru nebo přinejmenším naší planety bývá právě Strom života jako živoucí, vyvíjející se organismus. Tento koncept lze vysledovat až do paleolitických časů a postupně se stal součástí filozofie většiny starověkých kultur, ať už to byly staré civilizace a městské státy jako Egypt, Persie a Řecko, nebo kmenová společenství, která zůstala úžeji spjata s přírodou.

Představa o duchovní povaze stromů má velmi reálný dopad na lidi i na krajinu. Na každém kontinentu se určité druhy těšily ochraně jako posvátné podle toho, které v tom místě rostl a která jejich vlastnost nejsilněji rezonovala s duchovními ideály vyznávanými příslušnou kulturou. Například staří Sumerové za takový strom považovali cedr libanonský, v prehistorické Persii to byl platan a na Sibiři zase bříza. Posvátný status měl také přímý dopad na ekologii, protože takový strom býval hájený. I lidé v dnešní moderní době si stále více uvědomují, že příroda je daleko víc než pouze zdroj užitečných surovin či kulisa rekreačních aktivit.

Tato ojedinělá publikace přibližuje fascinující svět složený z jemného přediva utkaného z barvitých mýtů, pověr a střípků lidové tradice, v níž se nezřídka projevuje hluboká moudrost.