Naděje na konci cesty

Přečtená

Kniha volně navazuje na autorčinu prvotinu s názvem Hospic – Příběh naplněné naděje. K té napsal výstižnou předmluvu kardinál Miloslav Vlk. Další už bohužel nenapíše, protože zemřel, ale jeho výslovné přání „ve své druhé knize napiš: doprovázela jsem kardinála“ mu zde autorka plní. Na jeho radu v ní také pouští ke slovu několik svých následovníků. Jejich osobní svědectví potvrzují, že se pan kardinál nemýlil. Prorocky rozpoznal, že se v malém podhorském městečku Hořicích líhne velké Boží dílo. Nazýval ho „evangelizace službou“.

Jana Sieberová věrně kráčí ve šlépějích své učitelky a křestní kmotry, Marie Svatošové. Stejně jako ona objíždí republiku, neúnavně přednáší, hoří a zapaluje, rozsévá semínka, zalévá je modlitbou, vírou jim pomáhá klíčit, růst a zrát. Z inspirace hořické Duhy už vzniklo v našich zemích více než dvacet domácích hospiců. Jsou solidární, navzájem si pomáhají a povzbuzují se. Není to jen dílo lidské, ale Boží.

V předchozí knize se čtenář dozvěděl něco o zázracích v duších jejich pacientů, zde se dočte i o zázracích v duších těch, kdo povolání ke službě umírajícím zaslechli a odpovídají na něj.