Sborník vzpomínek, dopisů, kritik a studií věnovaných světové premiéře Žebrácké opery Václava Havla, od níž 1. listopadu uplynulo rovných čtyřicet let. Texty Anny Freimanové, Václava Havla, Andreje Kroba, Sergeje Machonina, Luboše Pistoria a Jaroslava Vostrého doplňují a ilustrují dobové fotografie Bohdana Holomíčka.
V temných letech normalizace, v sobotu 1. listopadu 1975, bylo v Horních Počernicích v sále hospody U Čelikovských spácháno hned několik závažných zločinů, které nezůstaly bez následků. V síti STB uvízla nejen skupina mladých sedmnácti až pětadvacetiletých delikventů, ale i několik desítek ještě nedávno slavných umělců a významných aktivistů tzv. Pražského jara. Museli se podrobit policejním výslechům a pro většinu z nich tak začala dlouholetá estébácká šikana. Šestatřicetiletý AK byl také několikrát vyslýchán, propuštěn ze zaměstnání a až do listopadu 1989 mu byl zakázán výkon povolání kulisáka na území celé tehdejší Československé socialistické republiky. Jako strůjce a organizátor celé události byl pracovníky STB odhalen devětatřicetiletý bývalý spisovatel, provokatér a reakcionář VH.
Co se tenkrát vlastně stalo? Z dnešního hlediska nic výjimečného: Dramatik napsal hru. Jeho kamarád ji s dalšími kamarády, z nichž založil amatérský divadelní soubor, nazkoušel a pro svou i autorovu radost hru jedenkrát zahrál na hospodském jevišti na okraji Prahy. V hledišti se sešlo asi 200 diváků, většinou přátel a příbuzných, které si pozvali autor a účinkující. Představení se povedlo a mělo úspěch. Diváci zatleskali, herci i autor dostali květiny. Všichni spořádaně opustili sál a odebrali se do jedné z pražských restaurací v centru Prahy. Tam společně oslavili hezký večer a to, že se - mnozí po dlouhých letech - zase setkali. Nikdo nebyl napaden, nic nebylo rozbito ani ukradeno, nepadly žádné žalovatelné výroky. Přesto se v pondělí rozjela policejní akce skoro tak intenzivní, jakoby měl být onoho sobotního večera svržen komunismus a ohrožena bezpečnost státu.
