Zapomentuá stíhací esa

Pojem stíhací eso se zrodil ve Francii v létě roku 1915. Tehdejší noviny jím začaly označovat letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Tento neoficiální, zato však velmi ceněný titul se hojně využíval za druhé světové války, kdy kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. To už ale byly časy osamělých lovců s vlající bílou šálou definitivně pryč. Souboje probíhaly na mnohem větší vzdálenost, při vyšších rychlostech a hlavně ve větších formacích. Válka se tak stávala daleko anonymnější. O výsledku boje přesto stále rozhodovala odvaha a pilotní umění muže za řídicí pákou. Esa se rovněž stávala tučným soustem pro tehdejší válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a většina sestřelů byla připsána na jejich konta. Často se také stávali veliteli a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Osudy osmi pilotů, které zachycuje tato kniha, jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii lidstva.