Ve stopách Rychlých šípů

Přečtená

Dne 8. května roku 1937 vyzval spisovatel Jaroslav Foglar čtenáře časopisu Mladý hlasatel k zakládání klubů – dětských part bez dospělého vedoucího. V prosinci roku 1938 se ve stejném časopise objevil první díl dnes již kultovního seriálu Rychlé šípy . Pro tehdejší děti šlo o skutečné zjevení. Desetitisíce z nich se snažily následovat příkladu Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky. Chtěly prožívat stejná dobrodružství, chovat se stejně čestně a správně jako oni. Přijaly pozvání a vydaly se ve stopách Rychlých šípů...

Autor této knihy zachycuje jen zlomek jejich příběhů. Ale i z toho nepatrného vzorku čiší obrovská síla. Dětské sny o pevném přátelství, vlastních klubovnách a dobrodružství při objevování tajemných světů se plnily na pozadí let předválečných, válečných i poválečných. Autor přes deset let pátral po pamětnících těch časů. Hovořil s tehdejšími klubaři, sbíral dobové snímky, fotografoval a studoval staré kroniky. Nenechával aktéry vzpomínat pouze na dětství, naslouchal i jejich dalším životním osudům, které byly v mnohých případech ovlivněné právě zážitky raného věku. Mezi mnoha jinými se o své vzpomínky dělí se čtenáři osobnosti širší veřejnosti nikoliv neznámé - publicista Karel Pacner, moderátor Přemek Podlaha, spisovatel Zdeněk Šmíd, matematik Josef Polák, fotograf František Dostál či trampský písničkář Jaroslav Velinský.