Z hlubin bezedných

Přečtená

Kniha sestry M. T. Winter vypráví příběh paní Ludmily Javorové z Brna, která v prosinci 1970 přijala z rukou biskupa Felixe Davídka římskokatolické kněžské svěcení a přes útrapy všeho druhu zůstala tomuto povolání věrná, nakolik jí to situace dovolila. Klíčová noční scéna svěcení patří k nejpoutavějším místům knihy, jakkoli čtenář zřetelně cítí i její kontroverznost. Paní Ludmila se neptá, proč se biskup Davídek odhodlal ke svěcení žen a proč právě kvůli této otázce dopustil rozpad své církve, nýbrž vypráví, co tento odvážný krok znamenal pro ni, tehdy devětatřicetiletou ženu z tradiční katolické rodiny, jak svému kněžství porozuměla, jakou spiritualitu a jaký smysl v něm nalezla. Ve své spiritualitě si klade základní otázku – kolik pozornosti věnovala Boží přítomnosti v obyčejných věcech a obyčejných situacích.
Příběh Ludmily Javorové je však také příběhem utrpení, nepřijetí a nepochopení, příběhem samoty člověka, který se vydal na neznámé cesty. Ve spiritualitě paní Ludmily se přesto neobjevuje glorifikace utrpení.