Kniha se věnuje téměř neznámé historii represí vůči občanům Československa a Čechům žijícím na území Sovětského svazu ve 20. až 50. letech minulého století. Na tragických životních osudech dvanácti Čechoslováků a jejich rodinných příslušníků a přátel demonstruje zvůli sovětské totalitní moci, která nemilosrdně likvidovala či k otrocké práci bezohledně využívala i domnělé odpůrce režimu. Desetitisíce nevinných a často náhodně vybraných lidí se tak octly v soukolí nenasytného molochu v podobě provázané sítě trestně pracovních táborů - neblaze proslulého systému zvaného Gulag.

V jednotlivých kapitolách zasazených do kontextu klíčových dějinných událostí kniha nejprve nastiňuje represe v meziválečném období formování sovětského režimu, násilné kolektivizace a tzv. velkého teroru, jemuž padlo v Sovětském svazu za oběť 700 000 lidí, včetně přes 1000 popravených krajanů a tisíců dalších pronásledovaných. Dále si všímá osudů uprchlíků z okupovaného Československa po roce 1939. Zvolené příběhy zde reprezentují osudy okolo desítky tisíc běženců zejména z oblasti Podkarpatské Rusi, ale i z českých zemí a Slovenska, kteří byli v průběhu druhé světové války v Sovětském svazu obviněni z ilegálního překročení hranice, špionáže či protisovětských aktivit a využiti k otrocké práci. Třetí kapitola demonstruje příklady perzekuce našich občanů po roce 1945. Jde zejména o ty případy, kdy byli předem vytipovaní jedinci z již osvobozeného Československa násilně odvlečeni do SSSR, aby zde byli souzeni a vězněni. Represím byli vystaveni i ti, kteří se ocitli na sovětském území na základě poválečné výměny obyvatelstva mezi Sovětským svazem a Československem.

Kniha vychází jako společná publikace České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů vydaná ke stejnojmennému třídílnému dokumentu natočenému k 100. výročí bolševické revoluce v Rusku.