Kniha Náboženství a lidé západní Evropy (1789–1989) se stala ve svém žánru klasikou. Reprezentuje důkladné a o prameny opřené historické bádání, věnované rozmanitým podobám náboženství v Evropě, přičemž hlavní důraz klade na srovnání Francie, Anglie, Irska, Německa, Holandska, Itálie a dalších zemí, v nichž došlo k „archetypálním“ projevům sekularizace i k projevům náboženské obrody. Autor se zabývá nejen vztahem jednotlivých států k církvi, ale také vlivem náboženství na polarizaci politiky a chováním náboženských společností vzhledem k prudkým hospodářským a sociálním změnám, ke kterým došlo v průběhu 19. a 20. století. Stranou nezůstala hluboká analýza jednotlivých náboženských směrů a hnutí, k nimž je – v našich oblastech poněkud překvapivě – začleněn i socialismus s jeho ideologickými rysy a sklonem vytvářet vlastní, společensky ohraničená ghetta; pozornost si zasloužily i náboženské formy rozšířené ve městech a na venkově, v prostředí dělnické třídy i městského středního stavu. Před čtenářem se otevírá pestrý a neustále se proměňující svět náboženské zkušenosti, zkušenosti posvátna a absolutna, svět, který je však schopen hluboce proměňovat smýšlení a jednání lidí i v těch nejvšednějších životních situacích.
Publikace se dočkala již několika vydání, neboť představuje jeden z úhelných vědeckých příspěvků přesně a čtivě analyzujících kořeny moderní doby a evropská náboženská, politická i kulturní specifika.
