Když 7. června 1967 obsadily jednotky Izraelských obranných sil východní Jeruzalém a jeho Staré Město, do té doby kontrolované Jordánskem, upravila Naomi Šemer svou jen pár týdnů starou píseň "Jeruzalém ze zlata". Skladba, oslavující krásu města v srdci Judských hor, se rázem stala druhou, neoficiální hymnou židovského státu a obletěla celý svět. Už tři dny po spojení rozděleného města ukončilo Československo s Izraelem diplomatické styky a píseň o městě ze zlata a mědi, kde vane horský vzduch s vůní borovic, mohli Češi a Slováci slýchat jen na zakázaných rozhlasových stanicích. Na dobré vztahy Masarykovy republiky se sionistickým hnutím a dobu, kdy poválečné Československo sehrálo klíčovou roli při vzniku Státu Izrael, navázala federální vláda až v únoru 1990, kdy její tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier přivítal v Praze šéfa izraelské diplomacie Moše Arense. Od té doby je pro české a slovenské cestovatele zase otevřeno nejen sedm bran jeruzalémského Starého Města, ale celý Stát Izrael ve své až neuvěřitelné pestrosti a kráse.
Po úspěšné knize
Arménie - země hor, klášterů a vína vydává Robin Böhnisch svou další velkorysou obrazovou publikaci. Při její přípravě zúročil nejen desítky svých cest do Svaté země, ale také celoživotní zájem o přírodu a její ochranu, nebo hlubokou znalost blízkovýchodního vinařství. I díky tomu jeho kniha vede čtenáře Izraelem po jiných cestách, než průvodci - ať už tištění, nebo ti živí. Publikace sama konečně nemá ambici být bedekrem, je ale lákavou pozvánkou tam, kde si podávají ruku biblické dějiny s moderním světem. Do vskutku fascinující země na křižovatce tří kontinentů.
