Tajemné Rychlebské hory. Kraj hlubokých údolí, průzračných potoků, starých hradů, zaniklých vesnic a v podzemí ukrytého nezměrného bohatství. Kraj, kudy kráčela historie, i země na kterou se zapomnělo.
Jmenují se podle stejného města, ale jejich název zní jinak v Polsku a jinak v Česku. Ani mnozí místní netuší, kde hřebeny Rychlebských hor začínají a kde končí. Najdeme v nich kouty opuštěné a zapomenuté Bohem i lidmi, stejně jako místa, kde kypí život a voda uzdravuje tisíce lázeňských hostů. Je to prostě pohoří plné rozporů.
Snad je tím vinna historie, která dala tomuto kraji poznat bohatství obsažené ve zlatě a dalších nerostech ukrytých v podzemí či v obchodu a výrobě. Poskytla mu vzdělanost, kulturu i krásnou architekturu. Pak však tento kraj rozdělila a uvrhla ho do chudoby i zapomnění. A aby toho nebylo dost, nakonec odsud odvedla i lidi, kteří tyto hory osídlovali, dobývali i chránili. Přivedla na obě strany hranice nové osadníky, jenže ti mnohdy nevěděli, co si s nově nabytým domovem počít. Zanikly vesničky, které dávaly zdejšímu kraji pestrost, zůstaly jen nezhojené rány v krajině.
Ani turisté se do Rychlebských hor v poválečných letech příliš nehrnuli. Byl to kraj osamělých trampů, milovníků samoty a podivínů. I díky tomu si Rychlebské hory uchovaly nedotčenost a do jisté míry nádech divočiny.
Vše se mění, i tyto hory. Stále více lidí touží po klidu, takže ten se zde stává stále vzácnější komoditou. Lidé z obou stran hranice opět objevují půvab zdejší krajiny a vzájemnou spolupráci. Rychlebské hory přestávají být kopečky na konci světa a stále více se stávají krajem uprostřed Evropy. A také domovem pro generaci lidí, kteří sice nemají kořeny v tomto kraji zarostlé tak hluboko jako staré rychlebské buky, ale kořínky pomalu zapouštějí a začínají být novodobými pravými „Rychlebáky“.
Tato kniha je jak pohledem do minulosti Rychlebských hor, tak nahlédnutím do jejich možné budoucnosti, a to očima autora, který těmto horám věnoval své srdce.
