Několikrát jsem se už na vlastní kůži přesvědčila, že i strašné a těžké situace v životě, kdy jste úplně na dně a máte pocit, že už nemůžete dál, že vás to převálcuje, vidíte s odstupem času jako to nejlepší, co se vám mohlo stát. Potom dokážete nejen odpustit sobě a všem viníkům, ale ještě jim poděkujete za to, že to pro vás udělali, že vám dali tu tvrdou lekci. A v tu chvíli jste zvítězili sami nad sebou.
Pro doplnění text od autorky (doslov): Ačkoli jsem tuto knihu psala v červnu 2019 a plánovala její vydání ještě na podzim, vychází na jaře 2020. Už víte, že se nic neděje náhodou, že všechno se děje pro něco. Toto mé poselství se k vám dostává právě v době velmi těžké zkoušky, kdy je doslova celý svět zachvácen pandemií koronaviru. Někteří hovoří dokonce o válce s neviditelným nepřítelem. Nejdůležitější v tomto velmi náročném období je opět HLAVNĚ SE Z TOHO NEPOSRAT, nepropadat strachu a panice, ale zmobilizovat síly a věřit. Pevně věřit, že se to zase přežene. Ostatně jako každá katastrofa. Zase bude dobře. Ba co víc, bude ještě lépe než dřív. I když to zní prazvláštně, je na místě také naše vděčnost. V posledních letech jsem mnohokrát slýchala povzdechy lidí nad stavem Země a společnosti, které by se daly shrnout jednou větou: Kdy tohle skončí? Právě teď, přátelé. V té stále se stupňující honičce za penězi a kariérou a dalšími hloupostmi člověk zapomínal sám na sebe, na své blízké, na své děti a lidskost se vytratila kamsi daleko… Srdce ztvrdla na kámen… Život se podobal jen závodu o to, kdo rychleji, dál a výš, ovšem bez respektování jakýchkoli pravidel. Tak teď, když se život zastavil, máme konečně čas na své děti a sami na sebe. Vidíme najednou, že smysl života je v něčem úplně jiném, než jsme si mysleli. Stačí se skutečně zastavit a zamyslet. A, ruku na srdce, vzdali byste se dobrovolně vašeho zaběhnutého stylu života? Jinak to prostě nešlo. Takže buďme vděční za tento zásah shora, otevřeme svá srdce a nechme jimi proudit jen Lásku a Světlo. To je to jediné, co skutečně potřebujeme.
