Čas němoty

Přečtená

V polovině šedesátých let minulého století byl Zdeněk Rosenbaum pokládán za jednoho z nejnadanějších mladých básníků a pokračovatele halasovského proudu v české poezii. Poté, co své básně publikoval v mnoha periodikách, mj. v Hostu do domu, Tváři, Studentu, Květech a posluchači je mohli slyšet i na několika text-apelech ve Viole, ohlásilo nakladatelství Vyšehrad v edičním plánu na rok 1968 vydání jeho první sbírky Čas němoty.
Nebyla to ovšem zrovna doba pro poezii. Nakladatelství vydání knížky stále odsouvalo (v dalších letech s jiným titulem, protože Čas němoty nepříjemně evokoval skutečný stav společnosti), navíc se katolickému Vyšehradu permanentně snižovaly příděly papíru, až byl donucen svou edici poezie úplně zrušit. Autor pak (nikoli z tohoto důvodu) přestal na dlouhou dobu básně psát.
Toto vydání lze tedy do jisté míry chápat jako malou splátku dávno promlčeného dluhu…