Jako autor ustupuje Pavlík zcela do pozadí, aby nechával zaznít jen sdělení biblického textu. Proto je z jeho překladu dobře slyšet i úcta a zájem o duchovní vyznění překladu. Napětí mezi věrností originálu a vstřícností ke čtenáři řeší Pavlík pokralicku (vliv kraličtiny je patrný zejména z překladu Nového zákona): konkordantostí překladu, důrazem na gramatickou a stylistickou srozumitelnost přeložené věty, úsporností ve vyjadřování (snahou nerozepisovat se se zřejmě originálu blíží nejvíce) a poznámkovým aparátem umístěným mimo překlad (poznámky na mnohovrstevnatost textu čtenáře srozumitelně upozorňují). Tak dosahuje toho, že se čtenář může soustředit na pouze na biblický text a nemusí řešit překladové varianty během samotného čtení. Varianty mohou přijít ke slovu až při studiu. Pro Pavlíkův překlad je přínosem i fakt, že autor má technické vzdělání, čímž obohatil slovník překladu o neobvyklé výrazy (např. rozhraní). Některé výrazy jsou ovšem zase poněkud zastaralé (bylinstvo, letounstvo), leč autor na moderní sdělení neaspiruje. U jeho překladu oceňuji jeho preciznost, který u Starého zákona vynikne na Desateru kde Pavlík velmi odvážně (to je dobře!) překladatelskou tradici opustil a správně uvedl přesné znění např. třetího přikázání a nebál se ani použít jako hlavní slovo pátého přikázání slovesa vážit si. A stejně tak je zajímavé, že Pavlík přepisuje hebrejská propria foneticky a bez ohledu na zvyklosti v češtině. To atmosféru originálu navozuje dobře. Samozřejmě je ale největším přínosem Pavlíkův slovník, který je výstižný, poměrně přesný a velmi inspirativní i pro toho, kdo není omezován překlady a může si Starý zákon číst v originále.
Jiří Beneš
