Doživotí aneb Knoudi

Přečtená

Všechno je v téhle knize pravdivě české, a přece tak bizarní, jako by postavy románu stály před pokřivenými zrcadly v bludišti. Všechno tu spěje do finále s vraždou a s rozluštěním rébusu jiného, o něco staršího mordu, a přesto po cestě cinkají rolničky humoru a občas doslova vybuchuje sex. Pánové ověnčení tituly si hýčkají své intelektuální ego, zatímco jinde zní jazyk stoky, nicméně ve slizkém kanále zůstala kupodivu stopa citu.
Ramena spravedlnosti i zákona se zdají být zchromlá a kolem zurčí whisky a tuzemská náhražka rumu. Je tohle krásná země, domov můj?
Je to náš svět viděný očima autora, jenž umí skutečnost prosytit absurditou a vyprávět příběh, ukotvený kdesi v časech prezidenta Klause. Cítíte se při tom tak trochu jako ve snu, ale bude vám možná líto, až sen se svou poetikou, drsností i láskou skončí. Příběh, kde dobro nevítězí, protože se s místními poměry už asi nesžije, je totiž napsaný s jistotou a vírou.