Richenza

Válka královen na počátku čtrnáctého století je už více než sto let tématem českých dějin.

Co vedlo obě Elišky, Přemyslovnu a Rejčku k tomu, že spolu vedly nekompromisní boj a v jejich jménu umírali lidé a trpěla země? Zejména jestliže jedna z nich, Eliška Rejčka, "krásná Polka se švédskou krví v těle" netoužila po moci a chtěla se věnovat umění a svým libůstkám, zatímco Eliška Přemyslovna se snažila důsledně kráčet ve stopách svého otce Václava II. a děda Přemysla Otakara II.

Zdálo by se, že ty dvě ženy měly vlastně neškodně minout. A přece mezi nimi vzplál nesmiřitelný konflikt, který musel skončit záhubou jedné z nich.

Román Antonína Polácha se snaží najít odpověď právě na tuto otázku. Zastihujeme Rejčku - nevlastní matku Elišky Přemyslovny, ač je dělily jen čtyři roky věku - ve chvíli pro ni nejtěžší.

Její manžel, král Václav II., umírá a ona zůstává, sedmnáctiletá, sama s pětidenní dcerou v cizí zemi, obklopena nepřátelským prostředím. V okamžiku, kdy se rozhodne provdat za nápadníka českého trůnu Rudolfa Habsburského, vystaví se neodvolatelně nenávisti přemyslovských princezen, které se cítí být okradeny o své dědictví... Rejčka je tak proti své vůli vtažena do velké politiky, ale její manžel umírá a ona zůstává znova bez ochrany.

Léta vyhnanství a milostných vztahů končí, když se usazuje v Hradci Králové, který právě po ní získal své jméno. Jenže pak se Eliška Přemyslovna stává českou královnou a Rejčka milenkou Jindřicha z Lipé, jenž usiluje být mocnějším než král, Eliščin manžel Jan Lucemburský.

Karty jsou rozdány, konflikt nevyhnutelný. Kdo v něm může zvítězit? Královna Eliška používající pro naplnění své vize jednotného silného českého státu všechny prostředky, jež se přebrala od svého otce krále Václava, tedy zbraně mužské, nebo Rejčka, vyzbrojená ženskými zbraněmi zdánlivé bezmocnosti, spoléhající se na své obdivovatele a lámající svým šarmem mužská srdce? Právě o tom je tato kniha.

Na konci románu stojí třicetiletá Rejčka, která se utrpením a nároky, jež na ni život kladl, změnila z naivního sedmnáctiletého děvčátka v zralou, zkušenou, ale i unavenou ženu. Ženu, která ví, že životní štěstí si je třeba vybojovat a neváhá pro ten cíl přinést oběti.

Ještě víc by ale autora těšilo, kdyby si čtenář na konci knihy, až dočte poslední stránku a dozví se, kdo a jak v tom boji zvítězil, položil ještě jednu otázku. Kdo z těch dvou královen měl vlastně pravdu? Nebo měly každá svou?