Publikace je určena medikům, ale i klinickým biochemikům a lékařům jiných oborů k postgraduální přípravě a pro každodenní praktickou činnost. Poměrně podrobně jsou probrány kapitoly o preanalytických vlivech na výsledek laboratorního vyšetření, způsob stanovení referenčních mezí a úskalí, se kterými se při tom můžeme setkat, i dialektika vztahu citlivosti a specifičnosti metody z hlediska interpretace. Cílem autorů bylo pomoci medikům a lékařům, kteří se specializují v jiných oborech, než je laboratorní medicína, pochopit tyto souvislosti a umožnit správnou orientaci ve výsledcích, a tedy i racionální indikaci laboratorních vyšetření. Většina textu je věnována klinické interpretaci laboratorních vyšetření. Důraz je kladen na správné pochopení metabolických souvislostí a kapitoly obvykle velice stručně vycházejí z patobiochemických základů. Jsou zčásti voleny podle metod (chemické vyšetření moči, analýza plazmatických bílkovin, dusíkatých katabolitů ap.), jinde jsou texty probírány podle vztahu k určitému orgánu s důrazem na využití k funkční diagnostice (klinickobiochemické vyšetření u onemocnění jater, ledvin, trávicího ústrojí, diagnostika infarktu myokardu ap.).
Druhé vydání učebnice Klinická biochemie vychází šest let po vydání prvním. Za tuto dobu se objevilo množství nových poznatků, jiné zastaraly. Nejen proto, že první vydání je zcela rozebráno, ale zejména potřeba údaje aktualizovat si vynutily vydání nové. Autoři věří, že publikace pomůže prohloubit znalosti lékařů v oboru klinické biochemie, a umožní tak lepší komunikaci mezi laboratorními a klinickými pracovišti a zejména racionální cílenou indikaci laboratorních vyšetření a jejich ekonomické využívání.
