Děj nového příběhu je zasazen přibližně o sto let později, než se odehrály události prvního dílu. Drobný zlodějíček Danny Briggs měl při poslední zlodějně smůlu a na útěku před policií narazil na originální, sto let starý rukopis Černého Orfea – barda vnitřní hranice.
Vzhledem k tomu, že Danny měl slušné kombinační schopnosti a při skrývání dost času ke čtení, odhalil tajemství Santiaga. Řádka revolucionářů maskovaných za psance ho uhranula stejně, jako relativně jednoduchý styl básně Černého Orfea a Danny na svém útěku zamířil na Vnitřní Hranici, kde se prohlásil za Danta Alighieriho, nástupce Černého Orfea. Na první štaci se k němu přidává Virgil Kroužící Jestřáb coby průvodce světy Vnitřní Hranice a odborník na likvidaci nežádoucích jedinců. Společně vyrážejí na cestu světy Vnitřní Hranice, aby našli nového Santiaga, neboť nastal čas pro jeho znovuzrození. Záhy se setkávají s pravnučkou jednoho z posledních Santiagů – Valčíkovou Matyldou a to jim umožňuje širší pátrání. Ne každý vytipovaný jedinec se ale pro funkci Santiaga hodí – někteří nabídku odmítnou, jiní se ukáží být nevhodnými a tak pátrání pokračuje.
Když před lety vyšel Santiago, byl to jistý přelom. Kosmické westerny u nás tehdy nebyly obvyklé a Procházkovi Hvězdní Honáci, ač prakticky totožní žánrem i rozsahem, spadali do zcela jiné kategorie, protože vycházeli z české westernové tradice. Prvního Santiaga jsem tehdy přečetl na jeden zátah a když jsem po nějakých osmi hodinách nepřetržitého čtení skončil na poslední stránce, připadal mi úžasný. Neobvyklá role samotného Santiaga – ochrana světů Vnitřní Hranice před rozpínavostí Demokracie, stejně jako skutečnost, že se pod tím jménem postupně skrývala celá řada osob, to vše bylo tehdy relativně nové. Časy se změnily, vyšla nekonečná záplava nejrůznějších knih a rodokapsů a tu se objevil Návrat Santiaga. Motiv v pozadí, styl i gradace děje jsou prakticky stejné jako u prvního dílu, pryč je ale punc novosti a neobvyklosti. Vedle knih v onom mezidobí přišly i praktické zkušenosti westernového rázu a také pokročil čas, takže „dvojku“ už jsem bral s notným odstupem. Jde o víceméně dokonalé dobrodružné čtivo – zatraceně rozsáhlý a dobře napsaný rodokaps, ve kterém koně a dostavníky nahradily kosmické lodě, ruční zbraně jsou k dispozici v poněkud širším sortimentu a zaprášená města divokého západu jsou doplněna či dokonce zastoupena celými planetami. Hlavním padouchem nejsou psanci, ale státní systém, který deptá vlastní občany skoro stejně jako své nepřátele.
Hrdinové prožívají klasické situace – střetnutí s lovci lidí, se státní mocí, kontakty s plejádou nejrůznějších postav a postaviček, rychlé přesuny z jednoho exotického prostředí do druhého. Sex je zde zmiňován, skutečné souboje na pistole jsou vzácné, mrtvých je ale dostatek. Styl vyprávění i kulisy jsou autorem zvoleny naprosto profesionálně. Děj postupně graduje, rozuzlení je poněkud nezvyklé a vcelku ponechává prostor pro další případná volná pokračování. Jde zkrátka o ideální knihu pro milovníky nekomplikované dobrodružné četby, případně na dlouhé cesty nebo dovolenou. Michael Střelec Pešťák
