Berlín, malý plácek uprostřed města, na který nemá vláda kvůli byrokratické kličce žádný vliv. Na nevyužívaném pozemku si kdysi dávno čtyři vlámské děti postavily kruhovou Zeď: žádný začátek, žádný konec a uprostřed velká prázdnota. Půl století z onoho místa bují krásné a vtíravé skalisko nových příběhů, zvyků a hnutí do vnitrozemí a pak dál přes hranice států a kontinentů. Ti lidé, řezači kamene, se stali legendami. O padesát let později čtveřice stavitelů pomalu stárne; jsou sice ještě bojovní, ale přece jen – především smířliví. Nadchází doba střídání stráží: přicházejí čtyři podobné vlámské děti – jejich odraz v zrcadle. O Starších a jejich Zdi slyšely, četly a snily. A připravují se. Zdá se jim, že bytí původní čtveřice ztratilo svůj smysl. Pro ponurost však není v oblasti za Zdí místo. Je to pískoviště. Hřiště pro nové myšlenky. To, co se tam odehrává, je nevinná zábava, ale je zde také útočiště pro lidi, kteří přišli zdaleka, aby zasadili semínko, které snad časem vyklíčí, aby s dětskou nevinností kladli otázky, a z další otázky pak udělali svou práci. Je tu prostor k hraní a zejména k vyprávění příběhů.
