Osobnost a veškeré původní i překladové dílo Lumíra Čivrného (1915–2001), laureáta Státní ceny za literaturu pro rok 1999, zaznamenávají až polistopadové encyklopedie a slovníky spisovatelů, včetně bibliografií samizdatových publikací (1969–1989). Františkem Halasem kdysi objevený básník (Hlavice sloupů, edice První knížky, 1938) a mezitím – po knize Ráno tkané nahrubo (1960) – už jen elitní překladatel (poezie především španělské, ale i německé a portugalské) vydal svoji další původní sbírku básní až v zahraničí (Na dech, Poezie mimo Domov, Mnichov 1984). V tehdejším Československu byl tehdy vydáván jen na kopírkách samizdatu (Na dech, Stíny).
V roce 2005, u příležitosti nedožitých devadesátin (3. 8.) Lumíra Čivrného vychází publikace jeho dosud nevydaných básní. Tyto dosud nepublikované verše (Lyrické elegie, Litanie, Balady a Sonety) z konce 80. a 90. let, které autor připravoval k vydání pro sbírku s pracovním názvem Zaklínání (eventuálně Stíny), tvoří (celkem přibližně 40 textů) základ plánované knihy, doplněné texty z obou předchozích a v České republice pouze samizdatem vydaných publikací. Volný verš s litaniemi za Jaroslava Seiferta a další světové básníky se tu mísí s klasickou formou reflexivní výpovědi o člověku a jeho láskách. Publikace tak může zpřístupnit neznámou část Čivrného díla, které si i svým nedobrovolným mlčením uchovalo svůj nepochybný básnický charakter.
Knihu edičně připravil a doslovem opatřil básníkův přítel Václav Daněk.
