Kniha Člověk a strach vychází v edici Andrias, jejímž cílem je přinášet aktuální výsledky antropologického výzkumu na pracovištích Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Nepřímo navazuje na první publikaci ediční řady Evolvendi anthropologicae, kde se diskutoval koncept vývoje v současných antropologických disciplínách. Publikace Člověk a strach se však spíše než na pojetí dalšího vybraného tématu - strachu ve vědeckých oborech - zaměřuje na strach jako fenomén lidské zkušenosti, který metodologicky uchopujeme různými způsoby, přestože jej zakoušíme všichni stejně. Strach je podstatnou emocí zakoušenou všemi jedinci živočišných druhů schopných prožívání. Člověk však prožívá strach v různých odstínech - zná bázeň z budoucnosti, bojí se představ nebo pociťuje obavu z druhých i ze sebe sama. Člověk může svou zkušenost také reflektovat a popisovat. Činí tato možnost lidský strach něčím výjimečným a existuje tak něco takového jako ryze lidský strach? A jak vůbec můžeme strach definovat a zkoumat? Teoretickou odpověď na otázku "Co je strach?" může poskytnout především studium jeho projevů. Autoři předkládané monografie ke strachu přistupovali jako k součásti lidské zkušenosti: na jedné straně jako k příčině, která zkušenost nějak formuje, na druhé straně jako k následku, respektive projevu ve zkušenosti obsaženém a ve zkušenosti také vznikajícím. Strach se projevil coby zajímavé pomezní téma, jehož výzkum ukazuje člověka jakožto součást živočišné říše a zároveň jako bytost přesahující rámec své biologické konstituce.
