Devadesát dnů za železnou oponou

Přečtená

Málokdo ví, že se v 50. letech 20. století objevil García Márquez – tehdy nepříliš známý mladý novinář – v komunistickém Československu… Byl původně pozván do Sovětského svazu na Světový festival mládeže, ale podařilo se mu tuhle „cestu na Východ“ rozšířit o návštěvu východního Německa, Polska, Maďarska a ČSSR. Tyto cestopisné eseje, v nichž Márquez vystupuje jako velice přesný a originální pozorovatel, vycházejí česky poprvé.
—————
"Čechy popisuje jako lidi kulturní, život milující a srdečné. Vzpomínky na jeden večer strávený ve víru dění na Václavském náměstí dokonce působí téměř kosmopolitně. A to pořád mluvíme o roce 1957.
Márquezova nesmrtelnost je v obžerném vyprávění, míní jeho překladatelka
Gabriel García Márquez
Rozdíly se proto rozhodl hledat o něco důkladněji a stopy o vládě totalitního režimu v zemi začal brzy nacházet. Například v jednom z kabaretů, kam se vydal společně s Francem. Stačilo se podívat na velká rozjetá oka na palcích vystupující zpěvačky a došlo mu, že zde bude vládnout silný materiální nedostatek. Vždyť pro ženu, a zpěvačku obzvlášť, jsou roztrhané punčochy tragédií národního rozměru, poznamenává trefně."
- Monika Zavřelová, MF Dnes